V závěru roku se brandýští slávisté scházeli docela často. Poslední členská schůze v roce 2009 se konala 11. prosince. Poctivě, každou středu až do konce roku, chodili hrát nohejbal, i když bez sparťanů by partu dohromady nedali. Konala se také výroční valná hromada, její průběh je popsán samostatně na jiném místě. Na Boží hod vánoční se sešli ve sportovní hale a tam se tři dvojice pokoušely hrát tenisového debla. Kdo v improvizovaném turnajíčku zvítězil je sice důležité, ale vrozená skromnost autorova mu nedovoluje zveřejnit zde podrobnosti. Přišlo i několik nehrajících. Kolena, lokty, ramena, a tak dále, však to znáte. Tyhle rozdíly ovšem později v restauraci Jiřička už nebyly k rozeznání. Bylo to příjemné posezení.

Poslední den v roce po obědě, se sešlo skoro dvacet lidí a dvě fenky u Vaška Baláše a jeho ženy Heleny v ulici Českých bratří. To je už mnoho let startovní místo slávistické silvestrovské vycházky. Samozřejmě se ťukalo a zobalo a čekalo na opozdilce. Koho by napadlo, že starostovi slovutného města Brandýsa nad Orlicí a sekretáři OP, tikají hodinky úplně jinak, než všem ostatním. První zastávka byla u Karla Baboráka a jak jinak, ťukalo se a zobalo. Na místním hřbitově jsme zapálili svíčky našim kamarádům, kteří se na nás možná dívají odněkud z hůry. Prošli jsme se po cyklostezce ke Sláďáku (kdysi sládkův rybník) neboť asfalt v tento den opouštět nebylo skoro možné, leda v rybářských brodících botách.

Pak už k Jardovi Papírníkovi Sejkorovi na zahradu pod pergolu. Nejdříve povinný „točák“ z roštu a pak skvělé horké pití, tak něco mezi svařákem a grogem. Jarda už za ta léta dosáhl ve výrobě tohoto nápoje určitého mistrovství, to snad ale nemá hranic. Letos dokonce zasáhl do tohoto procesu i technický pokrok. Jarda si pořídil jakýsi přístroj, který umí skoro všechno co se jídla a pití týče a tak nemusel běhat se šestilitrovým hrncem do baráku. Když bylo vypito, tak už jen pánská sestava zaskočila ještě na velmi slušný ležák zn. Staropramen do hospody „U suchý dásně“. Tam se mimo jiné domlouval sraz po půl noci u vánočního stromu na náměstí. Podle řečí to vypadalo na velkou partu, byly to ale jenom řeči a dopadlo to tak, že se tam sešli pouze přítel sekretář, přítel Kyselka skoro z Orlického Podhůří – Perné a přítel předseda s manželkami. Zvláště u obvykle v tento čas líného předsedy to bylo překvapení.

Ligový a pohárový fotbal, ten nám slávistům koncem tohoto roku moc nešel a tak si jistě všichni novoročně přáli, aby se to zlomilo. Čas ukáže, bylo-li to přání co platné. Jistotou snad zůstává náš spolek, jeho aktivity a to nejcennější vůbec – přátelské a kamarádské vztahy.

 Josef Vondrka

V kategorii Naše kronika