Oslavy 30 let založení brandýské odbočky SK Slavia Praha se vydařily. Na prvním místě je třeba jmenovat dobré jídlo, dobré pivo, chutné lihoviny a krásně vyzdobený lokál, resp. stodolu pohostinného hostitele pokladníka Mirka Frydrycha. Jako bychom se sešupem pražské Slavie na spodnější příčky vraceli ke kořenům, k zemi, téměř k undergroundu.

Což ale neznamená, že by v neposlední řadě, a tedy také na prvním místě, nechyběla slavnostnímu setkání vysoká společenská úroveň. O ni se postaral hlavně vydatný proslov předsedy Pepy Vondrky. V něm vystihl podstatné události a rysy Slavie v Brandýse nikoli v posledních, ale v prvních třiceti letech spolku. O vysoké úrovni lze hovořit i pokud se týče hudebního programu – vokály Míly Dostála spolu s hudebními podkresy byly místy tak strhující, že se z betonu stával parket a z fotříků a dědů tanečníci. Nutno podotknout, že jízda to byla veskrze pánská.

Bylo nás třiatřicet. Čekalo se víc, takže uzená kýta či párečky přebývaly. Z Prahy dorazil „jen“ Michal Dobiáš, škoda, že se brzy zase vracel. A Česká? Jako kdyby nebyla ani na společné trati! Nedorazil nikdo. Neměli čas. Příště jí budeme říkat ČASká.

Do minulosti brandýského odboru jsme se vraceli jednak slovy Pepy Vondrky, jednak výběrem filmových záběrů ze schůzí, besed,  slavností, zábav, fotbalu a dalších činností natočených Mílou Duškem a jednak kvízem ze znalostí Slavie připraveným Jardou Hubeným. Na tomto místě se sluší zvěčnit ty, kteří se dostali na bednu. Po zodpovězení nejdříve 12 „pražských“, 12 „brandýských“ a nakonec i 10 nejtěžších, neb finálových otázek se na jejím nejvyšším stupni zaslouženě ocitl Jarda Cejpek, za ním skončili favorité Michal Janáček a Josef Vondrka.

Zmínka o undergroundu nezazněla náhodou. Tak si museli přítomní ve stodole připadat ve chvíli, kdy po 23. hodině dovnitř vtrhla státní policie přivolaná jakýmsi nespavcem, zřejmě sparťanem, kvůli rušení nočního klidu. Majitele černých uniforem však naštěstí zaujaly jednotné úbory oslavenců, takže se zatýkání nekonalo. Zvolil se kompromis: Míla Dostál, náš Freddie Mercury, Lionel Ritchie, Karel Gott i Petr Janda v jedné osobě, posunul gombík „volume“ o milimetr zpátky.

Za uspořádáním této mimořádné jubilejní „trachtace“ stálo spousta úsilí, dík všem, kteří se o její zdárný průběh zasloužili. A je třeba přiznat – byl to doping, velmi povzbuzující do dalších let v době, kdy se nám ne všechno v pražské Slavii líbí. Rádi si podobné setkání zopakujeme, ale spíše než při dalších kulatinách, tak raději dříve, při zisku titulu.

Jarda Hubený

V kategorii Aktuálně