Řeč nebude o fotbale, jak by se dalo předpokládat, ale o bowlingu. Není to tak dávno, přesně 4.10.2004, kdy jsme jako družstvo OP Slavia Brandýs nad Orlicí sehráli první „ligové“ utkání v ústecké Radavě. Tato fenomenální hra nás – s malými výjimkami – drží dosud a družstvo Slavie zatím z tzv. „Barvínkových“ lig nezmizelo. Postupným vývojem hry se celkem logicky stalo to, že se stoupající výkonností jsem hledal družstva, kde bych se mohl dále zlepšovat a družstvo OP Slavia jsem opustil. Přechodem na reaktivní koule, častým hraním soutěží jak na regionální tak celostátní úrovni, se mi daří stoupat žebříčkem hráčů registrovaných v České bowlingové asociaci výš a výš.

Tak jsem si troufl i na mistrovství ČR veteránů, konané letos v naší Radavě a k vlastnímu překvapení jsem v kategorii nad 65 let obsadil druhé místo a dokonce s nejvyšším průměrem z odehraných her ze všech zúčastněných bez ohledu na kategorie.

(Ty jsou 50 – 58, 59 – 64 a 65+). Tento úspěch mě nakopl tak, že jsem využil nabídky asociace veteránů ČR (ESBC ČR) zúčastnit se mistrovství Evropy veteránů v Norrköpingu ve Švédsku.

Tam nás odjelo celkem 25 mužů plus 5 žen a k tomu oficielní doprovod cca 6 lidí. Jeli jsem v osmi mikrobusem, další svými auty, někteří letadlem. Přestože jsme jeli reprezentovat, platili jsme si všechno sami včetně dresů a odznaků na výměnu. Sekretariát ESBC ČR všechno zajistil předem, takže organizace od odjezdu, přes ubytování v pěkném hotelu, akreditace a stravování fungovala skvěle.

Po příjezdu na místo v sobotu 23. června byl večer slavnostní zahajovací ceremoniál v koncertní hale v centru města. Vlajkonoši dvaceti zúčastněných států Evropy nastupovali na podium za zvuků národních hymen, což byl pro cca 800 hráčů a asi 200 členů doprovodu silný emocionální zážitek. Všichni jsme byli v národních dresech, ve kterých jsme pak hráli soutěže. Přivítání od prezidenta ESBC, starostky města, hlavního pořadatele, pak raut a na závěr rocková kapela, to byl program večera.

Od neděle 10 hod. dopoledne pak začaly bitvy na hernách. Ty byly čtyři, dvě ve městě a další dvě do 30 km. Od 12 do 24 drah.  Hrálo se podle rozpisu, který obdržel každý hráč, a tak věděl přesně v kolik hodin v které herně hraje a kdy mu jede od hotelu autobus. Na herně se musil přihlásit pořadateli, dostal číslo dráhy. Pořadatelé měli právo prohlídky koulí, zda splňují pravidla, i kontroly registrace či alkoholu. (Nic z toho se však nedělalo). Soutěžilo se v jednotlivcích, dvojicích a trojicích vždy na 6 her ve třech věkových kategoriích. Jen 6 nejlepších z každé kategorie v součtu odehraných 18 her pak v pátek hrálo velké finále, tzv. MASTER,  soutěže jinak skončily ve čtvrtek 21.6.

Jak bylo vidět na hernách a pak z výsledků, bowling je u nás mladý sport, pořádně se hraje až od revoluce. Této hře v Evropě kralují Finové, Dánové, Švédi, Norové, trochu jim sekundují Němci, Italové a Francouzi. Ti všichni to hrají dlouho, většinou od mládí, a je to znát. U nás tento sport neměl jako neolympijský podporu, rozšířil se až s podporou podnikání.

Česká republika mohla určitě dopadnout lépe, ale žebříček národů se nedělal a atmosféra při mistrovství byla velmi přátelská bez ohledu na úroveň hraní. Shodli jsme se, že jsme vesměs sbírali zkušenosti, i když i mezi námi byli již několikanásobní čeští účastníci ME, dokonce Jan Fleišman, mistr Evropy z r. 2010. Jeden úspěch jsme ale domů vezli a sice 3. místo Jany Plešingerové v jednotlivcích do 64 let.

Nejen hrou živ je člověk a tak když bylo volno, vyrazili jsme do centra města Norrköpingu, jednou dokonce do 150 km vzdáleného Stockholmu. Nábřeží, parlament, královský palác, výjezd na střechu haly Globen 128 m.n.m., to jen ve zkratce.  Cestování po Švédsku příjemné, rovina, perfektní dálnice, většinou pastviny a hlavně smíšené lesy, často jezera.

Já jsem byl spokojen jen z části. V jednotlivcích jsem naházel 1001 bod, což je průměr jen 166,8 a obsadil jsem ve své kategorii 80. místo ze 136. (V českém žebříčku se pohybuji kolem 188). V trojicích to bylo ještě horší, jen 965, tam jsme vyhořeli všichni zhruba stejně. Chuť jsem si spravili až ve čtvrtek večer, kdy jsme s kolegou Frant. Brokešem z Litomyšle naházeli já 1214 b. ( prům. 202, jeden nához 238) a Fanda 1102, celkem 2316 a krásné 12. místo v kategorii do 64 let ze 70 startujících dvojic.

Celkově jsem byl bez rozdílu věku 5. nejlepší z naší výpravy, ale s nejvyšším náhozem  v jedné hře a nejvyšším náhozem v šesti hrách z dvojic. Takže jsem se neztratil a to mi dává chuť dále se zlepšovat, účastnit se dalších turnajů nejen veteránů a bude-li forma, jet na příští ME do Mnichova.

Z této pozice musím poděkovat všem kolegům hráčům, vedení ESBC ČR a hlavně mé ženě Dagmaře, která mě věrně doprovázela jako akreditovaný trenér, masér, krmič a utěšovatel. Ten zlepšený výsledek v poslední serii je její zásluha, protože každý hráč vám potvrdí, že 60% výkonu je v hlavě, a tu jsem v prvních dvou seriích neměl na správném místě. Na tu poslední mě připravila hlavně psychicky a výsledek se dostavil. (Možná k tomu přispěla i návštěva v české hospodě, knedlo – zelo a Bernard v úterý, řízek se salátem ve středu!)

Závěr celého mistrovství obstaral po vyhlášení vítězů závěrečný banket, opět s projevy, občerstvením a muzikou. Tam jsme vyměnili poslední odznaky, popovídali si se zahraničními přáteli a dali sliby že zase někdy…

Pokud vás zajímají výsledky, tak na www.seniorbowling.cz v sekci „turnaje“ je vše ze Švédska, včetně fotek i videa.

Petr Tomášek

OP Slavia Brandýs nad Orlicí

V kategorii Historie