BRANDEJSKÁ KOULE 2014

                        Po roce zase slušná účast na Brandejské kouli, třicet závodníků, to už je něco, to na své přebory nedá dohromady ani velkoměsto Letohrad (6 327 obyvatel, Brandýs má 4,57 krát méně) a to tam mají i vlastní bowlingovou hernu. Po odehrání turnaje se hodnotilo kde co, například nejlepší ženou se stala Dana Tomášková, tedy co se týče bowlingu, kde se umístila na celkové páté příčce, před řadou svalnatých mužů. Cenu za nejvyšší nához vybojoval její manžílek Petr, jinak téměř profesionální závodník. Tomu se podařilo hodit v normální hře 231 bodů a to je něco. Jsou na první fotce, mezi sebou mají Amálku Videnskou, která si vybojovala diplom pro nejlepší dítě a je na ní vidět, že z toho má radost. To se nedalo po první hře říci o mém kamarádovi a jednom z nejlepších hráčů co znám. Hodil ve hře Notap8 (to znamená že ať hodíte skoro cokoliv, počítač Vám napíše strajk) neuvěřitelných 108 bodů a nebýt několika úplných začátečníků, mohl být na ocase hry. Krásných 295 bodů hodilLuboš Marek a nový starosta Brandýsa nad Orlicí, Petr Řehák. Ten je bowlingovým nováčkem, ale z toho výkonu žil celý turnaj, umístil se na vynikajícím čtrnáctém místě. Dvě devítkové hry měly poměrně šedý průměr, vynikl při nich jen Martin Hanzl, který hodil v té druhé 254 bodů a byl tak jediným hráčem, který se dostal přes hranici 250 bodů. O všem ovšem rozhodovaly dvě poslední hry, které se hrály normálně, takže každý měl napsáno to, co opravdu hodil. Před nimi ještě vedlLuboš Marek, který ovšem v první hře ztratil na Petra Tomáška téměř sedmdesát bodů a pustil mu své první místo. Vidíte je na druhém obrázku s Martinem Hanzlem, který hodil ve druhé hře 211 bodů a odsunul na čtvrté místo Františka Ludvíka. Tomu to vůbec nevadilo, Martinovi to přál, jenom mu oznámil, že už ho nebude vozit z mých lig nahoru na sídliště, ať si prý šlape, mistr, pěšky. Tomu se dá jen zatleskat, to je chlapská reakce.  Mezi ženami nemohlo k takové situaci dojít, Dana Tomášková byla první o tolik, že se tím žádná další žena nemusela trápit. Světlým bodem turnaje byl číšník Vacek, který jednak přítomné pobavil tím, že ráno nemohl trefit (a s ním řada dalších cestovatelů) na našem novém nádraží z nástupiště ven, hlavně však tím, že věnoval soutěžícím řadu skvělých kalendářů Plzeňských pivovarů, čímž hodnota vydaných cen výrazně stoupla. Bylo to dobře, cenu si zasloužil úplně každý. To je z mé strany všechno, Vaši zodpovědní ať z mého komentáře vyškrtnou všechna závadná slova a v příštím roce se s Vámi opět těším na shledanou.   Zdeněk Barvínek.

V kategorii Historie