Po skončení základní školy v roce 1949 nebyl jako syn živnostníka připuštěn k dalšímu studiu. Nejprve nastoupil do učení jako kovoobráběč, aby pak po roce přestoupil na učební obor filmový laborant a filmařině zůstal věrný pak po celý život. Poúnorové kádrování tak paradoxně výrazně prospělo zdaleka nejen českému filmu a kultuře vůbec! Postupně se vypracovával  a výrazně přispěl ke zlaté éře českého filmu v 60.letech. Spolupracoval s více režiséry, ale stal se doslova dvorním kameramanem vynikajícího režiséra Miloše Formana. Dodnes jsou společné filmy perlami stříbrného plátna, ať už se jedná o domácí filmy Konkurs, Mučedníci lásky, Lásky jedné plavovlásky nebo Hoří, má panenko! V zahraničí pak to byly zejména filmy Valmont, Ragtime či Vlasy. Určitě nade vším však stojí nádherný film Amadeus, nositel 8 Oscarů, který uměleckým způsobem zpracovává unikátní osobu jednoho z největších světových skladatelů, Wolfganga Amadea Mozarta, který měl mj. i blízký vztah k Praze a Pražané jej právem milovali. I díky tomu se řada exteriérů filmovala v Praze (i když třeba s Prahou nesouvisely) a uznejme, že i díky filmu, jehož premiéra byla na podzim roku 1984, se pootevřelo i pro tehdejší Čechoslováky okénko nejen do kulturního světa! Byl nositelem řady ocenění a vyznamenání, z těch českých zmiňme především Českého lva z roku 2000 i medaili Za zásluhy, která mu byla udělena v roce 2006.

Některé vzpomínky v médiích uvádějí i jeho vztah ke Slavii. Někdy se může  i právem zdát, že snad jen okrajově. Uveďme, že jeho nejbližší spolupracovníci a přátelé byli také věrnými slávisty, ať už to byl producent Jaroslav Solnička nebo již zmíněný Miloš Forman. A lásku ke Slavii zdědil i jeho syn David. Ale př. Ondříček se zapsal do historie Slavie a jejího Odboru přátel mnohem významněji a připojil se tak k mnoha umělcům, s nimiž je osud Slavie spojen navěky!

V roce 1995 se nechal přemluvit svými přáteli ke kandidatuře do tehdejšího výboru Fotbalového oddílu, který měl do vzniku a.s. rozhodující roli pro činnost slávistického fotbalu a situace po odchodu pana Krobela vůbec nebyla jednoduchá. Jednomyslně byl zvolen předsedou FO a dokázal při často nelehkých jednáních klub vést. A za vše mluví i fakt, že právě v prvním roce činnosti tohoto výboru jsme prožívali ony dosud nepřekonané spanilé jízdy Evropou a i zisk titulu po 49 letech! Poté, co po vzniku a.s. byly úlohou FO opět především činnosti OP, se s plným elánem zapojil i do této role!

Loučíme se tak s jednou z největších osobností i slávistické historie, slávistického zázemí, kdy byla vždy kultura úzce spjata se sportem a se vším pokrokovým, co Slavia za 123 ket své existence přinesla. Člověk je smrtelný, jeho dílo zůstává věčné. Čest Vaší památce! Mistře, příteli!

Dr. Michal Dobiáš