ZPRÁVA O CESTĚ ČLENŮ OP SK SLAVIA PRAHA V BRANDÝSE NAD ORLICÍ o.s., VE DNECH 11.07.-18.07.2015 DO VRÁŽE U PÍSKU /JIŽNÍ ČECHY/ aneb O PUTOVÁNÍ PO TURISTICKÝCH ZNÁMKOVÝCH MÍSTECH „STŘEDNÍHO POVLTAVÍ“. 

 Motto : Naše „Slávistická vlajka“ byla vožena po silnicích, cyklostezkách a cyklotrasách  středního Povltaví.

/ Jasno 25⁰-27⁰C / – /Stoupání 108 m, klesání 108 m/ – /418 m.n.m – 480 m.n.m./

 VRÁŽ /POZNÁNÍ OKOLÍ/

 V 8.58 hod. ti poslední /ti nedočkaví již o několik set sekund dříve/ dopravují na místo srazu nablýskaná a pečlivě připravená kola a nemnohé objemné batožiny.

Rozloučit se přišel a naložené papričky přinesl přítel Miroslav Švec /to nikdo ještě netušil jaká „zlá“ zpráva k našim uším dorazí v pondělí ráno/.

V 9.25 je naloženo /letos nově na zadním nosiči/, v 9.34 vše připraveno ke společnému odjezdovému fotu a v 9.38 hod. máváme, řidiči startují a odjíždíme.

Osádky aut vzorně zaujímají pozice ve shodě s plánem obsazení pokojů.

Osádka Octavie /Mirek, Jirka – Zdeněk, Karel/.

Osádka Kia /Roman, Jarda – Vláďa, Petr./.

 Přes Choceň, Litomyšl, Poličku, Hlinsko, Havlíčkův Brod, Humpolec, Pelhřimov, Tábor a Milevsko do Vráže u Písku – 250 km.

Polední přestávka /Motorest Pod hradem – Humpolec, Rozkoš 128/.

Společný stůl obsazen a tak dle aut k jednotlivým stolům. Menu osádky Octavie jednotné /Kančí výpečky, chlupaté knedlíky, červené zelí/. Menu osádky Kia rozdílné: 2x Jelení guláš, knedlíky;  Kančí výpečky, chlupaté knedlíky, červené zelí; Bramborové knedlíky plněné uzeným masem, zelí. Řidiči nealko a ostatní Bernard 11.

Příjezd ve 14.52 hod. – paní domácí po telefonátu je na místě za chviličku.

Základna „Z“ – novostavba rekreačního objektu /rodinného domu/ – hodnocení 1***.

Přízemí: Kuchyně spojena s obývacím pokojem: kuchyňská linka, lednice, sporák na plyn (4 plotýnky), el. trouba, jídelní kout, TV. Koupelna: sprchový kout, umyvadlo – WC.
Samostatné WC; Garáž .
Ložnice: 2×1 lůžko /Tomášek Petr, Knapovský Vladimír/.
I.NP : Koupelna: umyvadlo, sprcha, vana; WC samostatné.

Ložnice: 2×1 lůžko /Frydrych Miroslav, Držmíšek Jiří/.
Ložnice: 2×1 lůžko /Král Zdeněk, Doležal Karel/.
Ložnice: 2×1 lůžko /Beneš Jaroslav, Šilar Roman/.
Zahrada: venkovní terasa se zahradním nábytkem, pískoviště, otevřené ohniště, gril.
Vybalujeme jak věci osobní, tak společné. Lednička je ihned plná a i mrazící prostor je zaplněn nemnoha destiláty. Ke společné konzumaci je nabídnuta Irenčina bábovka, Danina bábovka, Tániny řezy, Jardovy linecké tyčinky a kyselé okurky, Mirkovy /M.Š./ papričky, Zdeňkovy okurky, …

Po posezení na venkovní terase /přípitku a vyprázdnění půllitru Fernetu č.1/ před 17.00 hod. vyrážíme na obhlídku Vráže.

Vyjížďka je proložená terénní vložkou okolo Novovrážského rybníku a po obhlídce neobsazeného místního nádraží ČD, je prvním místem kde točí zlatavý mok místní „Hasičárna“ /otevřeno denně mimo pondělí/. Na čepu Pilsner Urguell 12^O – venkovní posezení pod deštníkem, s bezpečným uložením kol – stává se naší občerstvovací základnou č.1. /Malým nedostatkem je pouze studená kuchyně/.

V návrhu další zajímavosti okolí Vráže a tak cyklotrasou /bez V.K./ k „Jezírkům lásky“ a následně k Zámku-LÉČEBNÍM LÁZNÍM VRÁŽ /na čepu též Pilsner Urguell 12^O, ale dnes svatba, takže příště/. Venkovní posezení pod deštníkem, s bezpečným uložením kol – stává se naší občerstvovací základnou č.2.

V recepci LÉČEBNÝCH LÁZNÍ VRÁŽ získána známka: N^O 1523 (Lázně Vráž – Zámek).

Novogotický zámek si nechali postavit Lobkowiczové v letech 1868-75. V roce 1881 však vyhořel a na jeho místě byla postavena nová budova využívaná jako letní a lovecké sídlo.
Od roku 1902 zámek vlastní organizace zaměřující se na zdraví. Dnes si zde můžete nechat hýčkat své tělo. Lázeňská péče se zaměřuje zejména na neurologická onemocnění a poruchy pohybového aparátu.

Hodnotná večeře z vlastních zásob, vyprázdnění půllitru Fernetu č.2 a do nejbližšího „občerstvení“ ve vzdálenosti 60 m  – „RESTAURACE U KOHOUTA“.

Vzdálenost, venkovní posezení pod deštníkem, teplé večeře – to vše je předpokladem pro „vítězství“, ale na čepu pouze Platan 10^O/neoslovuje nás/ a to znamená, že se stává naší občerstvovací základnou až č.3. Konzumentem soboty se stává V.K. /10/.

Ve 22.30 hod. návrat na základnu; sledování westernu „Tenkrát na západě“ – při debatě schválena navržená etapa Březnice II.a – zhasínáme ve 23.25 hod..

NEDĚLE 12.07.2015  78,5 KM

/Jasno 27⁰-28⁰C (protivítr)/-/Stoupání 1.012, klesání 1.012/-/380 m.n.m.–553 m.n.m./

 VRÁŽ – OSTROVEC – VARVAŽOV – NEVĚZICE – PROBULOV – ŽĎÁKOVSKÝ MOST (PB) – ZÁMEK ORLÍK NAD VLTAVOU – LETY – MIROVICE – BŘEZNICE – DRAHENICE – MYŠTICE – LOM – CERHONICE – OSTROVEC – VRÁŽ

Vstáváme postupně, ale v pohodě; po osmé již všichni nasnídáni a tak za souhlasu všech změněn čas odjezdu – ne v 9.00 hod., ale již v 8.30 hod. elektronicky zavíráme bránu a vyrážíme vstříc „neznámému“ terénu. Dnes po silnicích a cyklostezkách.

Při dojezdu k hraně Žďákovského mostu nám dosavadní profil „nahoru-dolů“ dává na srozuměnou, že to tu není „rovina u Kolína“. Ke hraně mostu k nakouknutí nás nepouští nevrlí stavebníci a tak část výpravy slézá pod patu mostu. Je pořízena fotodokumentace a pokračujeme výšlapem a sjezdem směr ZÁMEK ORLÍK NAD VLTAVOU. V pokladně získána známka ZÁMEK ORLÍK NAD VLTAVOU  : N^O 270 (Zámek Orlík nad Vltavou).

„Orlí hnízdo vysoko na skále nad řekou – tuhle představu mohl skutečně hrad ležící dnes téměř u vodní hladiny vzbuzovat, ovšem jen do chvíle než se naplnila Orlická přehrada. Královský hrad byl založen ve 2. polovině 13. století a během doby prošel několika přestavbami. Poslední novogotická proběhla v 19. století pod záštitou majitelů z významného rodu Schwarzenbergů. Jeho zástupci K. I. Schwarzenbergovi je věnováno rodové muzeum. Historické interiéry představují hodnotné dobové zařízení a sbírky.

Pořizujeme fotodokumentaci a krutým stoupáním dojíždíme do Starého Sedla do „Restaurace U Cvrků“ – tankujeme většinou 2x Pilsner Urguell, někdo též polévku.

Vzhledem k tomu, že jsou všichni ve vynikající kondici, tak je odmítnuto zkrácení /Orlík nad Vltavou-Čimelice-Mirotice/ a pokračujeme v protivětru přes Lety a Mirovice do Březnice.

Po roce 1531 nechal císařský rádce Jiří Lokšanský z Lokšan přestavět původní gotický hrad na renesanční zámek. Později byl barokně upraven, původní vzhled si však zachoval dodnes. Největší úpravy interiérů nechali v průběhu 18. a 19. století provést příslušníci uherského rodu Pálffyů z Erdödu. K zámku patří kromě klasického anglického parku renesanční bylinná zahrádka.

Obědváme ve stylové restauraci „Špejchar“ – k pití Pilsner Urguell, k jídlu mj.   polévky 3x, hranolky s tatarkou (J.B.), dětská porce kuřecího řízku (M.F.); po zbytek dne /i cykloexpedice/ nevalně hodnocen tento výběr Z.K, K.D., J.D. – 3x salátová mísa.

Po naplnění našich žaludků nám trasa před Drahenicemi dopřává lahůdku –  nejvyšší bod etapy /553 m.n.m./. Přes Uzeničky a Uzenice okolo rybníka „Labuť“, kde řádí vyznavači „paraglidingového surfování“, míříme do Myštic. Zde pod deštníkem místní hospody 7x Bernard a 1x černý Kozel (R.Š.). Zde se na chvíli dělíme – J.B. a R.Š. doprovázejí V.K. po silnici směr Lom, ostatní vč. M.F. ! po cyklotrase do Mirotic.

Přes Cerhonice do Ostrovce /kde jsme již opět všichni pospolu/ a do Vráže.

V 17.55 hod. sedíme v Hasičárně, nejméně 2x Pilsner Urguell – setřásáme únavu.

Následuje domácí hygiena, domácí večeře /někteří večeří „U Kohouta“ s Platanem/, ochutnáváme salámy a sýry, je koštován Starý myslivec a následně Hruška.

Vyhánět únavu spánkem vcelku včasně odchází M.F., ostatní probírají odjetou etapu a zní rezultát – schválena navržená etapa Milevsko, ale zkrácená verze III.c – zhasínáme ve 23.00 hod..

PONDĚLÍ 13.07.2015  42,0 KM

/Zataženo 19⁰-21⁰C (protivítr)/-/Stoupání 502, klesání 502/-/357 m.n.m.–481 m.n.m./

 VRÁŽ – OSTROVEC – ZVÍKOVSKÉ PODHRADÍ – HRAD ZVÍKOV – OSLOV – ZÁHOŘÍ – VRCOVICE – ZLIVICE – VRÁŽ

Vstáváme opět postupně, ale v pohodě; ve čtvrt na devět již všichni nasnídáni.

Pisatel zprávy vyráží na vlakové nádraží zjistit u strojvedoucího možnost zítřejší přepravy 8 ks jízdních kol jako spoluzavazadel. Po příjezdu v 8.50 hod. je informace strojvedoucího uspokojivá, za normálního stavu jako dnes – není problém.

Zároveň pisatel zprávy přijímá SMS zprávu, které lze jen těžko uvěřit a která na pondělní ráno vrhá černý stín – v noci náhle zemřela manželka Mirka Švece – Jana.

Ostatní v 9.00 hod. elektronicky zavírají bránu a vyráží vstříc již známějšímu terénu. Dnes po silnicích a cyklostezkách.

Po setkání na konci Vráže pisatel zprávy vytáčí mobil přítele Miroslava Švece a jménem svým i všech ostatních Mirkovi vyslovuje upřímnou soustrast.

Milá Jano, čest Tvé památce.

Po trase včerejší etapy se dostáváme u Varvažova na silnici 121 a přes Zvíkovský Otavský most dorážíme do Zvíkovského podhradí, dále pak na Hrad Zvíkov. Zde následuje prohlídka hradu, pořízení fotodokumentace a především shlédnutí soutoku řek Vltavy a Otavy. V recepci Hotelu Zvíkov získána známka HRAD ZVÍKOV  : N^O 206.

Královský raně gotický hrad založil ve 13. století Přemysl Otakar II. Z období gotiky se zachoval palác s arkádovým nádvořím, Hlízová věž a kaple s nástěnnými malbami. Hrad byl obýván do roku 1622, poté sloužil jen hospodářským účelům a chátral. O jeho pozdější rekonstrukci se v 19. století zasloužili Schwarzenbergové. V současnosti je přístupný královský palác s Hlízovou věží, zbrojnice, sklepy, jídelna nebo erbovní síň s rytířským sálem. Nejcennější částí hradu je pak kaple sv. Václava. Během prohlídky je k vidění model celého hradu, transfery renesančních maleb, historický nábytek nebo oltář přenesený z bývalého kostela sv. Mikuláše v Podhradí.

Přes Oslov a Vlastec se dostáváme do Záhoří. Je čas oběda a tak navštěvujeme „Restauraci Obecní dům“. /1-2x Pilsner Urguell, 2x Výpečky, 6x Cikánská/.

Máme možnost zavítat do Písku /po silnici je to 6 km/, ale volíme trasu směr Vrcovice, přes plynovou lávku překonáváme Otavu (pořizujeme fotodokumentaci) a stoupáme od Otavy směr Zlivice (zde se na chviličku dělíme-někteří po silnici přes Borovnici do Zlivice), objevujeme pekárnu ve Zlivici a přes kopec míříme do Vráže.

Zde při cestě ve 14.50 hod. navštěvujeme naší občerstvovací základnu č.2 /Zámek/. K zaplacení dle našich vědomostí je 21x Pilsner Urguell . Po zaplacení 18 kousků je číšnice spokojená a byli bychom propuštěni k odjezdu, ale číšnici voláme zpět a doplácíme zbylé tři kusy. Odměnou nám je vřelé poděkování – těší nás to poděkování, ale i bez něj by nás jistě hřál pocit, že nejsme žádní „burani“, ale poctiví „slávisté“.

V 16.15 hod. jsme na základně, následuje hygiena. Zde je čas i na malou záhadu. Pisatel si připravil „menu“, odešel se osprchovat, po návratu prázdný stůl; pisatel „neplakal“, ale vcelku promptně na základě oční „rekognoskace terénu“ /skrýš nebyla důvtipná/ věc vyřešil a mohl doplnit kalorie.

Autor vtípku se k činu nedoznal /M.F.- ?, V.K.-?/.

V „č.1„ v PO zavřeno, někteří na Platan a menu do č.3, někteří na Pilsner Urguell do č.2. V 19.00 hod. zasedá čtveřice – M.F., V.K., J.B., K.D. – k partičce „korunového mariáše“.

Do 0.10 hod. /již v úterý/ bylo zahráno mnoho hezkých her. Karel občas doplatil na „pravidlové nuance“ /v Mostku je povinná stovka/, ale měl „plnou zásluhu“ na nejvyšší hře /pro sebe a pisatele získal „80“/.  Pisateli prý šla karta /správně několikrát „oflekoval“ protivníkovu hlášenou sedmu, vyhrál svého i protivníkova betla, několik durchů, …/ – několik „mincí“ i „papírovka“ se objevila na tom správném místě stolu.

Důležité však bylo, že se našel čtvrtý ke stolu a snad i karbanickou úroveň naše hra měla. Při obsazení stolu tomu tak však zákonitě muselo být.

Změnou oproti minulým cykloexpedicím bylo letošní „tankování“, které mělo za následek, že pondělní mariáš byl pouze jediným.

V minulosti jsme doplňovali tekutiny různými druhy alko /10^O,11^O,12^O/ či nealko.

Letos na plné čáře zvítězila /byla především skoro všude dostupná/ Pilsner Urguell 12 ^O a po časově náročném zvládnutí doladění společného dopití a odchodu – již nebylo síly, která by přiměla karbaníky zasednout opět ke stolu. Pisatel byl připraven něco ze získaného „pustit“, ale mariáš se nejlépe hraje s čistou hlavou a dle nepotvrzených informací u adeptů hry tomu již tak žádný večer nebylo.

Ostatní kamarádi lehce kibicovali, odpočívali u TV /Malý pitaval z velkého města, Reportéři ČT/ a především schválili navrženou etapu Protivín I.

 ÚTERÝ 14.07.2015  41,5 KM

/Oblačno 20⁰-23⁰C, větrno/-/Stoupání 432, klesání 376/-/360 m.n.m.–486 m.n.m./

 Vstáváme postupně, v pohodě; v osm hodin již všichni nasnídáni. Odjez stanoven na 8.30 hod. /na nádraží jsme „co by dup“ a máme nejméně deset minut čas/.

„Nalodění“ do Os 7902 a cesta bez problémů, v 9.30 hod. před nádražím řešíme dilema – ukazatel Písek směřuje vpravo, na prosbu pisatele vyrážíme vlevo směr  Masarykovo náměstí hledat informační centrum.

Pisatel v „I“ získává známky – PROTIVÍN:N^O 684; ROZHLEDNA VYSOKÝ KAMÝK :        N^O 2014; SELIBOV :N^O 1997; samostatně v ZOO – KROKODÝLÍ ZOO PROTIVÍN : N^O 2021.

Zámek Protivín vznikl po roce 1551 za Ondřeje Ungnada ze Suneku renesanční přestavbou původního hradu. Po změně několika majitelů sídlo v roce 1711 získali Schwarzenbergové. Ti jej po vyhoření nechali v letech 1714-31 barokně zrekonstruovat a v této podobě jej spatříme dnes. Počátkem 19. století ještě následovaly klasicistní úpravy.
Po zestátnění v roce 1945 prostory sloužily pro potřeby školy, později k ubytování nebo jako dětský výchovný ústav. Dnes spatříte čtyřkřídlý dvoupatrový objekt na půdorysu nepravidelného lichoběžníku, kterému dominuje čtyřhranná věž. Kolem se rozkládá anglický park s několika vzácnými druhy dřevin a se dvěma barokními altány. Zámek se nachází v soukromém vlastnictví a je veřejnosti nepřístupný.

Cestou směr Písek míjíme nádraží ČD a za přejezdem nejedeme vlevo po cyklotrase 1077, ale vpravo po cyklotrase 1146 přes Myšenec, Ždár, okolo Tálínského rybníka dorážíme do Tálínu. Zde neodbočujeme na cyklotrasu směr Selibov (Pohádková kovárna) a Putim, ani po silnici nejedeme směr Nový Dvůr, ale po 1146 stoupáme do Kukle.

Zde přehlížíme odbočku a po „pouze“ žluté turistické značce /ani cyklostezce ani cyklotrase !!!/ za občasného tlačení se objevujeme nečekaně na kótě 486 m.n.m. v Přírodním parku Píseckém hory.

Po zaslouženém sjezdu před Novým Dvorem oblékáme bundy a pláštěnky. Vzhledem k současným povětrnostním podmínkám zavrhujeme cyklotrasu 1044 směr Putim a po 1146 přes Semice dorážíme již vcelku oschlí před obědem do Písku.

Zde u Kamenného mostu fotodokumentace a opodál návštěva „Kozlovny u Plechandy“. Všichni objednávají menu, pouze pisatel vyráží směr „I“.

V „I“ získány známky – PÍSEK: N^O 111; SLADOVNA PÍSEK : N^O 1896.

Za další známkou do Muzea elektrárny: ELEKTRÁRNA K.M. PÍSKU : N^O 1322 a        za další známkou na dvakrát /polední přestávka/ do Památníku A.Heyduka:          PAMÁTNÍK A.H. V PÍSKU : N^O 1561.

Město Písek se pyšní nejstarším dosud stojícím kamenným mostem v Čechách. Vystavěla ho královská písecko-zvíkovská stavební huť nepochybně ještě před koncem       13. století. Má sedm oblouků, délku 110 metrů a šířku 6,5 metru. Na obou březích býval opatřen obrannými věžemi. Levobřežní padla za oběť povodni v roce 1768, druhá věž zvýšeným nárokům na provoz v roce 1849. Most je vyzdoben kopiemi barokních soch –      sv. Jana Nepomuckého s anděly, sv. Anny, sv. Antonína Paduánského a Kalvárie. Jediný Kristus na kříži, dílo místního cínaře Václava Hanzla z roku 1791, byl do orkánu v lednu 2007 originálem. Most je národní kulturní památkou. Během staletí musel mnohokrát čelit velkým povodním, např. v roce 1432, kdy se přes něj valila voda a strhla zábradlí. Velká povodeň způsobená dřenicí (nahromaděním ledových ker při prudkém oteplení v zimě) v roce 1768 strhla nejen již zmíněnou levobřežní věž, ale poškodila i oblouky. Jedna z největších povodní postihla město v srpnu roku 2002. Hladina řeky vystoupila zhruba  o 8,5 metru a průtok vody se zvýšil více než padesátkrát. Most zcela zmizel pod vodou a jeho kamenné zábradlí skončilo v korytě řeky. Rekonstrukce přišla okamžitě po opadnutí vody a most se brzy zaskvěl v nové kráse.

Po návratu do „Kozlovny“ přátelé již skoro po obědě, takže pisatelem objednána inzerovaná polévka „fazolová“, ta již však není a tak jako náhrada dobrá polévka „frankfurtská s párkem“. Při placení pisatele /mezi prvními/ je servírka neseznámena se změnou polévek a na nahlášení – pivo a „frankfurtská“ – je servírkou zadána do přenosné elektronické pokladny a vyčíslena dosti vysoká konečná cena. Servírka není dosti „přizpůsobivá“ situaci a tak dá mnoho práce, aby došlo k vyrovnání alespoň mezi strávníky.  M.F. věc zvládá /částečně/ a „frankfurtskou pečeni“ neplatí, neplatí však ani „polévku frankfurtskou“. Pisatel na závěr jednoduché situace doplácí zbylou neuhrazenou „frankfurtskou polévku“, která servírce na lístku zbývá.

Přejíždíme přes Kamenný most a jsme na hlavním náměstí. Zde přátelé zařizují nezbytné věci – někdo vybírá z bankomatu a doplňuje ztenčenou hotovost; Karel nakupuje „flákotu do trouby“ na domácí večerní zpracování, pomáhají mu při dokoupení dalších ingrediencí Zdeněk a Roman; Jiří zařizuje nákup smuteční kondolence a známky (po její ztrátě je nucen jejího opětovného zakoupení); ostatní se mj. zabývají nákupem osvěžující zmrzliny.

V průběhu dne jsme se dozvěděli, že smuteční rozloučení s Janou Švecovou se uskuteční ve čtvrtek v 11.00 hod. ve smuteční síni v Chocni. Po konzultaci s přítelem Josefem Martincem a Danou Tomáškovou objednána smuteční kytice.

Petr za nás – účastníky cykloexpedice – do smuteční kondolence vpisuje slova útěchy pro našeho přítele Miroslava Švece, pod text připojujeme své podpisy a Jiří zajišťuje její odeslání.

Z původního gotického královského hradu se po požáru v roce 1510 zachovalo jen západní křídlo s palácem, které se v přízemí otevírá do dvora třemi arkádovými oblouky. Další tři křídla byla zbořena a nahrazena radnicí, pivovarem a kasárnami.
V současnosti je hradní palác využíván jako Prácheňské muzeum s řadou zajímavých expozic, ať už jde o rýžování zlata v Otavě, o rybářství doplněné živými rybami v akváriích či o historii významného kulturního centra – města Písku.

Po chvilkové jízdě po cyklostezce a dále po nové asfaltce v silném protivětru stoupáme do Zlivice /zde nákup chleba a pečiva/ a známým stoupáním do Vráže.

Mirek, Vláďa a Roman do č.1 /dle jejich pozdějších informací prvním pivem dopíjeli sud od neděle a tak si nijak nepošmákli/. Po upozornění obsluhy, že opustí základnu č.1 nebude-li naražen nový sud, byla jejich prosba zrealizována.

Ostatní na základnu „Z“ – za hygienou. Karel se ujímá „žezla“ v kuchyni a brzy hlásí připravenost k umístění do trouby.

To signálem k cestě /vždy na kolech/ na základnu č.1.  Pisatel zvládá „čtyřku“, ostatní přátelé jsou v tomto ohledu na stejném průměru. Najdou se však i zdatnější jedinci, ale tato skutečnost je v oblasti „přesně nezjištěno“, neboť platba probíhá u výčepního pultu většinou po jednotlivcích.

Na stole se též objevuje runda Fernetů – pisatelova připomínka události, ke které dojde začátkem září. Dva účastníci cykloexpedice /Roman a Jarda/ již vloni byli v očekávání svatby svých ratolestí, bylo otázkou zda „do“ či „po“ příští /letošní/.

K zaznamenání je i ta skutečnost, že pár set metrů navíc dnes najíždí Karel /obětavě 2x provádí kontrolu trouby a jejího obsahu/.

Petr o pár minut odjíždí dříve a při našem příjezdu na základnu „Z“ se můžeme cítit jako v ***** Hotelu /slavnostní tabule připravena/.

Je nalit rum, čekáme na Romana /hygiena/, Karel servíruje – slavnostní přípitek a naše smyslové vjemy obdařuje „skvostné menu“ – pomlaskáváme si.

Hudebním znalcem /Petrem/ zapnuta ČtArt –sledujeme velkolepý koncert u paty Eiffelovy věže, v rámci oslav francouzského státního svátku, za přítomnosti až šesti set tisíc diváků. Na programu jsou nejslavnější díla světového operního a koncertního repertoáru. Velkolepou hudební podívanou zakončí slavnostní, téměř čtyřicetiminutový ohňostroj, který se po skončení koncertu rozzáří nad francouzskou metropolí.

Jiří, Vláďa, Zdeněk, Karel dávají před koncertem přednost návštěvě ZÁMKU /dle doslechu je obsluhovaly hezké a komunikaci vstřícné servírky/.

Roman na notebooku zjišťuje co nového doma a ve světě, Míra využívá samoty na pokoji a naspává probdělé noci.

Petr sleduje koncert, pisatel též /s občasným kratším či delším proklimbnutím./.

Po návratu Vláďa a Zdeněk také chvilku sledují koncert a především závěrečný úžasný ohňostroj.  V 0.05 hod. zhasínáme.

V plánu etap byla na středu etapa „Šumava“ – z technických důvodů /nakládání kol/ byla etapa přesunuta na pátek a tak na zítra schválena následující plánovaná etapa –Chanovice /zkrácená Blatná/.

 STŘEDA 15.07.2015  62,5 KM

/ Jasno 22⁰-25⁰C /-/Stoupání 764, klesání 764/-/400 m.n.m.–543 m.n.m./

 VRÁŽ – OSTROVEC – CERHONICE – MIROTICE – JAROTICE – LOM – ŠKVOŘETICE – BUZICE – BLATNÁ – MAČKOV – ČEKANICE – SEDLICE – MUŽETICE – ŠAMONICE – PŘEDOLICE – VRÁŽ

Po hudebním představení pisatel vstává v 6.00 /po hygieně a provedení zápisků vstřebává nové zprávy na ČT 24/.

Vláďa z místního COOPU přiváží pro hladové žaludky 8x rohlík solený, 8x rohlík sl..

Ostatní se do kuchyně a ke stolu courají postupně; probíhá debata starostlivých   /ne kam, ale kudy/ – rezultát /do Cerhonic po silnici přes Ostrovec/.

Prý z pracovních důvodů /zvládnutí emailových zpráv/ ohlašuje Jiří sanitární den /nedostává žádné speciální úkoly, kromě nákupu v místním COOPU/.

Dnes odjezd později /9.10 hod./- číslo „7“ připraveno k odjezdu – Jiří zavírá bránu.

U obce Radobytce nastává krátké dělení – pisatel s Romanem nahoru a hodně dolů do Mirotic. V Alšově domě získána známka: MIROTICE : N^O 1226.

Památník Mikoláše Alše a Matěje Kopeckého stojí na místě, kde před požárem stával rodný dům Mikoláše Alše. V objektu se nachází výstava loutek.

Nyní hodně nahoru a pak znovu hodně na horu a v Jarovicích u Mirotic přátelé čekají. Ve Westernové pevnosti získána známka : JAROTICE U MIROVIC /FORT HARY/ : N^O 1233.

Pevnost se nachází v malebném prostředí jižních Čech, nedaleko obce Mirotice.                  V objektu se nachází: taverna, traperský obchod, sruby různých stylů, indiánské muzeum s replikami indiánských předmětů, indiánská vesnice s malovanými tee-pee, koně plemene Apaloosa, autentický srub lovců kožešin a další. Přímo v areálu se lze po domluvě ubytovat v indiánských stanech tee-pee. Dále je zde možnost pořádání programů pro školy, zkoušky dovednosti (hod lasem, nožem, tomahavkem, střelba z luku, pušky), válečné malování indiánů.

Následuje 570 m dlouhá terénní vložka a stoupáním i klesáním /zážitkový sjezd/ přes Škvořetice a Buzice po asfaltové cyklostezce vjíždíme do Blatné.

Návštěva zámku a parku /s daňky/ – pořízení fotodokumentace.

Základem blatenského zámku byl vodní hrad vybudovaný ve 13. století, který dodnes tvoří jádro objektu. Během 16. století byly přistavěny renesanční zámecké budovy a v polovině 19. století byly upraveny v duchu anglické gotiky.
Zámecké interiéry jsou zařízeny převážně rodovými sbírkami rodiny Hildprandtů. Prohlídka zahrnuje mj. pracovnu Jana Evangelisty Purkyně, lovecký salon, empírový salon, rodinnou galerii a soukromou sbírku z Etiopie.
V sousedství zámku, v oboře, můžete potkat živé daňky.

V „I“ získána známka : BLATNÁ : N^O 511 (Zámek Blatná); TVRZ KADOV : N^O 1650; KADOVSKÝ VIKLAN-KADOV : N^O 1878.

Po prohlídce je čas oběda – stylová hospůdka s vyznačenou čarou povodně – Hospůdka U Bryndů /Na Příkopech 185, 388 01 Blatná/: Konzumační lístek : Pivo 12^O-35 Kč /10x/; Polévka 23 Kč /5x/; Knedlíky jahodové 73 Kč /1x/; Kapr po Blatensku+brambory 100+28 Kč /1x/; Holandský řízek 79 Kč /1x/; Francouzské brambory 79 Kč /2x/; Krkovice 79 Kč /1x/; Květák 78 Kč /1x/.

Plni sil se vydáváme směr Mačkov, Čekanice, Sedlice /v části i cyklostezka mezi poli/, ale stará písnička nepřestává „nahoru,dolů“.

V Sedlicích se někteří přátelé odměňují zmrzlinou.

Při zastávce je hodnocen stav komunikací /mimo obce je slušný až výborný/, v obcích je to však na dostatečnou /kostky a hrboly/.

Ze Sedlic směr Mužetice a tam dilema /po 1062 do Lomu – neb po 1160 plánovanou trasou/. Pan Mirek je k jeho nelibosti přehlasován a ctíme plánovanou trasu; 600 m je po super čerstvém asfaltu, pak ale přichází terénní vložka v délce 2,3 km. Její konec je  v „lomu“ /kam chtěl pan Mirek jet/- on je to však oproti Lomu – lom kamenný v Kožlí.

Na silničce jedoucí Vláďa také možná brblal, doprovázen Romanem jako „andělem strážným“, ale věc vstřebal a byl v pohodě – jako ostatní.

Společně přes Šamonice a Předotice dojíždíme ke křižovatce u Čížové. Roman, Jarda a Karel po cyklotrase přímo do Vráže /slušný lesní asfalt/. Ostatní domů přes Čížovou.

Jsme v základně č.1 mnohem dříve, přijíždí Jirka a následně ostatní. Pilsner Urguell teče proudem – vstřebáváme nastoupané metry. Na stole se opět objevuje runda Fernetů – „pachatelem“ je Roman, který doplňuje včerejší „připomenutí věci“ Jardy.

Na základně „Z“ následuje hygiena a příprava na konzumaci objednaného menu – „vepřových pečených kolen“ v základně č.3.

V 19.30 hod. máme prostřeno – 4 x „koleno s oblohou“ a domácím chlebem/. Určená dvojice se spravedlivě dělí o koleno, někteří jedinci dojídají, jiní ne /je donesen pekáč a zbytky s oblohou jsou uloženy v lednici na druhý den/. Lze konstatovat – jsme syti.

Mirek, Vláďa a Jiří odcházejí svlažit hrdla „pivíčkem“; ostatní sledují film „Vinnetou- Rudý gentleman“ a následně někteří i českou kriminálku.

Přítomnými schválena navržená původně páteční /zkrácená/ etapa Protivín II.

Průjezdním bodem po Vodňanech je Sudoměř /Památník Jana Žižky/. Petr zde již byl a tak pro sebe na zítra vyhlašuje sanitární den.

 PROTIVÍN – MILENOVICE – VODŇANY – KRAŠLOVICE – KŘTĚTICE – KLOUB – /TVRZSKÝ RYBNÍK/ – HUBŇANY – RAŽICE – SUDOMĚŘ /ŽIŽKOVA MOHYLA/ – ČEJETICE – ŠTĚKEŇ – KESTŘANY – DOBEV – VELKÉ NEPODŘICE – CHLAPONICE – ČÍŽOVÁ – VRÁŽ

Vstáváme postupně, vcelku v pohodě, jen pan Mirek neustále študuje mapu a není ztotožněn s trasou Protivín-Vodňany, je tam nezjistitelný „terén“ a on již pojede pouze  po silnici /žádnou cyklotrasou/; v osm hodin již všichni nasnídáni. Odjez stanoven na 8.35 hod. /na nádraží jsme včas/.

„Nalodění“ do Os 7902 a cesta opět bez problémů, v 9.30 hod. před nádražím řešíme dilema, zda tedy navrženou trasou do Vodňan. Po 34 vteřinách náhle přítel Mirek porušuje nepsaná pravidla /nikdy nikdo nejede sám/, nasedá na kolo a vzkazuje „Zdar ve Vráži“. Nestačíme se ani během dvou vteřin vzpamatovat a již mizí nenávratně v dál.

Přemýšlíme, zda volat, zda jet za ním, ….. – míříme přes náměstí směr Vodňany.

Přes Milenovice se dostáváme do Čavyně. Zde polní cesta k Louckému mlýnu v délce 512 m vysypaná popílkem. Nezodpovězená otázka zní : „Stálo to za to ?

Od Louckého mlýna podél Blanice po krásném asfaltu dojíždíme do Vodňan.

Pisatel v „I“ získává známky:VODŇANY: N^O 716; POUTNÍ KOSTEL LOMEC : N^O 2144.

Pořizujeme fotodokumentaci a zavrhujeme návrh Jiřího – 1x pivíčko.

Městské muzeum a galerie Vodňany – Nabízí expozici věnovanou rybářství. K vidění jsou modely vodních staveb, rybářské náčiní, lihové a suché preparáty ryb. Děti mají možnost si zde chytit rybu v dřevěném rybníčku.

Pokračujeme směrem na Krašlovice, Křtětice a Kloub. Zde dáváme na radu Vládi a odbočujeme vpravo /byla to správná volba/. Po asfaltové cyklostezce přes Tvrzský rybník, Hubňany dorážíme do Ražic. Hledáme možné občerstvení /především Jiří/, ale není k dispozici /pozdě odpoledne/. Pokračujeme směr Sudoměř a odbočujeme k Žižkově mohyle.

Památník bitvy u Sodoměře – Nedaleko obce Sudoměř se dne 25. 3. 1420 mezi rybníky odehrála slavná bitva u Sudoměře. Bojovalo zde vojsko J. Žižky z Trocnova se svou asi 400 člennou skupinou (převážně žen a dětí) proti asi 2000 křižácké přesile. Na tomto místě byl na počest vítězství postaven r. 1925 památník J. Žižky.

Z výjezdu od mohyly je Jiřímu již hej, zahlédl tabulku /občerstvení 250 m/. Je tomu tak; u žst. Sudoměř v zahradě nalézáme to co nás postaví na nohy a dopřeje vzpruhy.

2 x Kozel 10^O a grilovaný hermelín. Vláďovo tělo by nejspíše tolik tekutin nevstřebalo a tak půlkou prvního při diskuzi nad mapou polévá nic netušícího Karla. Karel je však vždy připraven – z kola vytahuje ručník k osušení.

Zpět do Kestřan ne /pisatel neprotestuje – bude známka ve Štěkeni/ a tak přes Čejetice do Štěkeně. Zde chvilkové odbočení pisatele a získání známky: ŠTĚKEŇ : N^O 110.

Přátelé přejíždějí odbočku do Vítkova a tak směr Kestřany /pisatel neprotestuje – bude známka v Kestřanech/. Pisatel po chvilkovém shánění /OÚ, hospoda/ získává známku: TVRZ KESTŘANY : N^O 1444.

Nyní dlouhým stoupáním přes Dobev /čerstvý asfaltový povrch/, Velké Nepodřice do Chlaponic. Zde 150 m terénní lesní vložka. Ve Velkých Nepodřicích známka: VELKÝ KAMÝK  : N^O 1457 (Velké Nepodřice 22) – nezískána (nenalezeno bezprostředně č.p.22).

Ze Strakonic se ozývá přítel Miroslav Frydrych s dotazem zda chce pisatel zakoupit TZ – HRAD STRAKONICE : N^O 109 – pisatel odpovídá, že ano a že děkuje.

/Získání této TZ neodpovídá plně morálnímu kreditu sběratele, ale vzhledem k okolnostem (nezkrácená trasa vedla přes Strakonice) a vzdálenosti je akceptovatelné/.

Ve Zlivici přijímáme telefonát od nyní již „uklidněného“ přítele – čeká v Lázních /č.2/. Jsme tam za chvíli, přijíždí i Petr – a tak opět všichni pohromadě – „Tak to ma byt, tak je to spravne“. Po tamní „trojce“ na základně „Z“ hygiena, večeře a do základny č.1.

Zápas Mladé Boleslavi /druhé předkolo UEFA EUROPA LEAGUE / není v televizi – výsledek zjištěný z chytrého telefonu Jiřího není radostný – prohrává doma 1:2 s norským Strömsgodsetem /kam kráčíš český fotbale ?/.

Po návratu ze základny č.1 zaměstnanec ČD CARGO Držmíšek Jiří – vytahuje alkoholtestr : Nefouká M.F.; V.K. 0,15 ?; J.B. 0,23; Z.K. 0,26; P.T. 0,33; R.Š 0,66; J.D. 0,96; K.D 1,16. /Údaj prvního měření (V.K.) se zdá nesměrodatný/.

Na základně většina přítomna u TV /sledujeme seriál Dobrá Voda a následnou starší českou kriminálku/.

Všechny plánované etapy ke spokojenosti pisatele odjety – zbývá navržená etapa Šumava :

KAŠPERSKÉ HORY – REJŠTEJN – ČEŇKOVA PILA – SRNÍ – ANTÝGL – MODRAVA – FILIPOVA HUŤ – KVILDA – HORSKÁ KVILDA – RADEŠOV -KAŠPERSKÉ HORY  /54 KM/.

Debata o náplni pátečního dne na základě klimatických předpovědí /teplo, vedro až nesnesitelné dusno/ dostává tyto obrysy:

Absolvovat plánovanou etapu je „připravena“ jen část celku, přivítána bude „jednodušší“ náplň dne.

Zazní návrh – Lipno /s variantou bez kol či s vyjížďkou okolo části přehrady/.

 PÁTEK 17.07.2015  2,0 KM /VRÁŽ/

 /Jasno 34⁰-35⁰C/

Vstáváme postupně, stále v pohodě, jen přítel Vláďa si dává „ranní časovku“ do Zlivice. /Údaj o čistém času – 21 min./. Na stole se objevuje čerstvý chléb a rohlíčky.

Po upřesněné předpovědi počasí a svobodné volbě vítězí varianta „Lipno bez kol“.

Trasa „výletu“ na  Lipno : Vráž u Písku, Písek, Protivín, Vodňany, České Budějovice, Velešín, Kaplice, Vyšší Brod, Lipno nad Vltavou, Frymburk, Černá v Pošumaví, Kájov, Netolice, Vodňany, Protivín, Písek a Vráž u Písku – 248 km.

První zastávkou je Lipno nad Vltavou – Stezka korunami stromů na vrcholu Kramolína. Romanovou znalostí věci /bezplatného a blízkého parkoviště/ šetříme na parkovném, lanovce/ – stejně tak cosi platíme /důchodci 120 Kč, pracující na důchodce 190 Kč/. Při výstupu zvládáme na odbočkách jednotlivé zkoušky „stability a odvahy“, pořizujeme fotodokumentaci, díváme se v dál /je senzační viditelnost/.

U Lipna nad Vltavou na vrcholu Kramolína najdeme 675 metrů dlouhou stezku ve stromech. Stezka je zakončena 40 metrovou vyhlídkovou věží. Z věže je nádherný výhled na téměř celou část Lipenského jezera, okolí Šumavy a Novohradské hory.

Je čas poobědvat a tak odjíždíme směr Frymburk – zde návštěva „Restaurace Florián“. Vzhledem k obsazenosti venkovního zakrytého posezení obědváme zvlášť. Je většinou objednána domácí kuchyně – kuchařka dostává velkou pochvalu.

Pisatel následně do „I“ – získáno osm známek : VYŠŠÍ BROD: N^O 113; HRAD ROŽMBERK: N^O 114; VÍTKŮV HRÁDEK: N^O 436; SCHWARZENBERSKÝ PLAVEBNÍ KANÁL: N^O 509; FRYMBURK: N^O 505; ČERTOVA STĚNA U VYŠŠÍHO BRODU : N^O 1105; PŘEHRADA LIPNO: N^O 1327; STEZKA KORUNAMI STROMŮ LIPNO: N^O 1974.

Plavky a ručníky jsou naší dnešní výbavou a tak odcházíme na 470 m vzdálenou pláž. Pláž je opravdu písečná na břehu i ve vodě, voda je příjemná, i když občas prolétne „studenější proud“.  Na druhý /závěrečný/ pokus vlastnosti vody zkouší i Vláďa.

V Černé v Pošumaví 42 /HLÍZAGAS–ČS LPG/ Roman tankuje a v 16.50 hod. jsme na základně „Z“.  Osádka Octavie v Písku nakupuje „propriety“ k slavnostní rozlučkové večeři.

Mirek, Vláďa, Jiří dotankovávají ztracené tekutiny v č.1 – před 18.30 hod. mají návrat – slavnostní večeře.

Šéfkuchaři Karlovi jde práce od ruky, předsmažené biftečky na rožni „dokouzluje“ pisatel, Karel dopéká panenku a smaží „volská oka“, ostatní prostírají venkovní stůl a servírují „doplňky“.

Opětovně nás čeká „gastronomický“ zážitek – díky Karle, i ostatní.

Následuje přípitek slivovicí doplněný o „hodnotící proslov“ předsedy.

Poděkování za zvládnutí všech etap – bez jediného /to tu snad ještě nebylo/ defektu, bez silničního „lišeje“ či něčeho horšího, s vírou, že na začátku příštího roku dáme hlavy opět dohromady a úspěšně naplánujeme 18-tou CYKLOEXPEDICI 2016.

Poděkování všem jednotlivým účastníkům za vstřícnost, kolegialitu a soudržnost          /až na tu Mirkovu „časovku“/.

Poděkování Karlovi – zapadl mezi nás jako starý harcovník.

Odjíždíme se rozloučit s „Hasičárnou“ a celý týden přívětivou obsluhou.

Dnes všichni naráz /obsluze je jasno – 8x Pilsner Urguell/.

Lehce v průběhu „řečí“ bilancujeme – zdá se, že nebylo v průběhu týdne ve vztazích „černých mraků“ – jak by také mohlo a drobné titěrné vady příště odstraníme.

Minule to bylo sladění jízdy cyklisty na EK a normálním kole, jak se lépe „pokochat“ krásami okolí trasy,…

Dnes je to otázka vylepšení „techniky“ – při přípravě zajištění shlédnutí „plastické“ či 3D mapy ve formátu cyklostezky či cyklotrasy.

Zajištění vlastního navádění „navigací“ více účastníky, nejen Romanem, který nestačí křičet na „uprchlíky“, že na něj navigace křičí doprava a oni po lepším asfaltu „ženou“ doleva.

Vloni zazněli tam u stolu tyto dva sliby, tedy ne, že se zapisovatel pouze pokusí, ale že do příštího ročníku CYKLOEXPEDICE : „shodí nějaké to kilo“ a „ve vztahu k tabáku bude jako ostatní-tedy veskrze negativní“. Před zahájením cykloexpedice nějaké to kilo bylo dole, ale v „dotyčném týdnu“ nebylo v jeho silách průběžně hubnout dál, je třeba znovu nějaké to „deko“ opět zase shodit. Ve druhé věci se zdá, že byl „veskrze negativní“.

Malou poznámečku je potřebné věnovat i věci, která se táhne všemi ročníky cykloexpedicí a to otázce „nočních decibelů“.

Letos bylo vše až na výjimky O.K. /nikdo neutekl na gauč v obývacím pokoji/. Jistě ku prospěchu věci byla realita čtyř samostatných pokojů a jejich plánované obsazení.

Od „nocležníků“ tří pokojů nemá pisatel negativní informace či nebyly vysloveny.          /Z jeho vlastní zkušenosti jej spolunocležník Roman ve spánku nikterak nerušil/.

Z pokoje obsazeného Mirkem a Jiřím se ozývala „Mirkova pila“ a „Jiřího nádechy“. Přežili – je otázkou zda si Jiří vezme k srdci „rady kamarádů“ – již vloni měl M.Š. strach zda J.D. ještě žije než z decibelů.

Ve 23.50 hod. odcházíme naposledy ulehnout do našich přechodných postýlek.

SOBOTA 18.07.2015  0,0 KM        CELKEM 302,0 KM

/ Slunečno 30⁰-33⁰C /

 Vstáváme v pohodě – balíme – uklízíme /pod dohledem Petra/ a připravujeme se k odjezdu.

Předáváme bez problémů náš dočasný domov paní domácí a v 8.50 hod. odjíždíme.

Skoro stejnou cestou – z Vráže u Písku, přes Písek, Tábor, Pelhřimov, Humpolec, Havlíčkův Brod, Ždírec nad Doubravou, Slatiňany, Kočí, Vysoké Mýto, Hrušovou /ONO/a Choceň do Brandýsa nad Orlicí – 242 KM.

Polední přestávka /opět “Motorest Pod hradem“ – Humpolec, Rozkoš 128/.

Dnes u jednoho stolu – o hodinu dříve než před týdnem, nabídka menu jako minulou sobotu – takže vcelku shodný výběr jídel /u jednotlivce neshodný s tím minulým/.

K záznamu pouze taková nicotná Karlova „lapálie“. Měl k dispozici prý poslední „čisté“ triko a co „čertík“ nechtěl, vzorek omáčky na triku uvízl.

Karle, taková drobnost se i pisateli vcelku často přihodí – jak dí náš kamarád z bowlingu Zdeněk Barvínek – „hlavně, že je mír“.

V Hrušové u pumpy ONO tankují obě osádky, osádka Octavie je rychlejší a tak zde se loučíme s Karlem a Zdeňkem, o chvíli později u Držmíšku v Brandýse nad Orlicí vykládáme „naši KIU“, Mirek projíždí vyložit Jirku a mi se loučíme s Romanem – čeká jej ještě 4.800 m do Svatého Jiří.

 Následně provedeno pokladníkem vyúčtování -/lehké nuance –někdo jel vlakem, někdo ne, a pod./ – náklady 2.700 Kč.

„Tak to tedy bylo a kdyby nebylo, tak to bylo podobně“.

Přátelé a kamarádi !

„Patří Vám všem poděkování za příjemně strávený pobyt ve Vaší společnosti“.

Bez každého z Vás by to nebylo takové jaké to bylo – prostě „fajn“ a „bezva“.

 „Sluníčko“

Staří otřískaní „mazáci“ byli opět oporou a stejnou oporou byli i „nováčci“.

TO VŠE NECHŤ PŘÍSLIBEM TOHO, ŽE XVIII.CYKLOEXPEDICE BUDE NAPLÁNOVÁNA A V LÉTĚ ROKU 2016 ÚSPĚŠNĚ USKUTEČNĚNA.

Konečný výsledek návštěv „Turistických známkových míst“ :

Beneš Jaroslav : 34 TURISTICKÝCH ZNÁMEK + 4 VÝROČNÍ

Knapovský Vladimír : xxx TURISTICKÝCH VIZITEK.

Poděkování Vám všem, že jste měli se mnou,

při těch návštěvách informačních center a muzeí, tu velkou trpělivost.

Z této „Cykloexpedice“ byly pořízeny fotomateriály z fotoaparátů dvou majitelů :

Jiřího Držmíška, Knapovského Vladimíra a mobilních telefonů ostatních.

Po zpracování budou umístěny mj. na webu localhost/slavia.

PŘÍLOHA : REKAPITULACE XVII.ROČNÍKŮ CYKLOEXPEDICÍ

O7/2015   Podle poznámek denně zaznamenávaných zapsal: Beneš Jaroslav st.