24.7.2006 oslavuje náš dlouholetý předseda Josef Vondrka neuvěřitelné 60. narozeniny. Neuvěřitelné proto, že si vedle něho tak nějak neuvědomujeme jak čas letí. Stejně jako před mnoha lety chodíme společně sportovat, jezdíme na kole, hrajeme tenis, nohec, bowling, pořádáme různé turnaje i společenské akce bez známky problémů, které by eventuelně hlásily přibližující se stáří. (Ale to je špatné slovo, ani to sem nepatří.)

Zkrátka – tak nějak nás to zaskočilo.

U Pepy zvlášť, protože je mladý nejen tělesnou schránkou, ale hlavně duchem a doufám trochu neskromně, že na tom máme zásluhu i my z „jeho“ odbočky. On je ten, kdo kolem sebe shromažďuje lidi stejného „vyznání“, totiž lásce ke Slavii, ale nejen k ní, ale i k městu, sportu a společným akcím. On je ten, kdo vše dopodrobna plánuje a domýšlí, kdo svým přirozeným a nenásilným způsobem vše organizuje a to i tehdy, kdy prohlašuje, že „je to kolektivní dílo“.

Vím, že kdyby to nedělal rád a netěšil se z toho, že všichni kolem jsou spokojeni, nedělal by to. A tak i když občas zabrble, že už je čas, aby ho vystřídali mladší, nevěříme mu. Prostě nikdo takový široko daleko není. A taky víme, že není důvod. Je jeho zásluhou, že se můžeme řadit mezi nejlepší a nejúspěšnější odbočky SK Slavia v republice. Že máme svoje webové stránky, že máme 35 členů, že děláme desítky akcí do roka pro sebe i pro město, že našimi členy jsou internacionál ing. Vladimír Hlaváček, nebo dr. Michal Dobiáš, místopředseda republikového výboru OP z Prahy. Nakonec vše o čem mluvím je na těchto stránkách.

Tak mu tedy společně popřejme hodně zdraví do dalších let, radost ze Slavie i z naší odbočky. A nám všem, aby vydržel v čele odbočky co nejdéle.

PEPÍKOVI K NAROZENINÁM

Život už je takovej.
Někdy hodnej, někdy zlej.
Jedno je však jistý zřejmě:
Čas odměřuje vždy všem stejně.

A že Tobě, Pepo, končí šestá dekáda
není smutné, je to přece paráda!
Tento věk a v této formě –
to Ti mnozí závidí.
Ať se dívám ostře, skromně,
nikde „dědka“ nevidím!

No pánové – není divu!
Vždyť v slávistů kolektivu
dlouhá už léta
omlazuje pouhá věta:
„Ať žije Slavie!“
To věru nejlepší medicína je!

Slogan ten a vlajka k tomu
pojí půlku národa.
Vedle toho věk je – probůh-
jenom pouhá náhoda.

Tak se s námi, Pepo, vesel,
nepropadej smutku,
před námi je ještě mnoho
akcí, práce, skutků.

S Tebou v čele
půjdem směle
od pondělí do neděle!

Na bowling, či tenis hrát,
nebo jen tak schůzovat.
Nebo s čerstvým vzduchem v plicích
na kačenu v Oucmanicích.

A tak Ti přejeme všichni co jsme tady
ty příští dekády bez podstatné vady.

Aby Tě měl pořád někdo rád
a abys nemusel z hladu rýži futrovat.

Aby Tě bavily sportovní středy
a griottkou vyléčil žaludeční vředy.

Ať vydrží Ti zrak aspoň v této formě,
ať nevrážíš do lidí
a najdeš všechno v domě.
A kdyby přece jednou hůl potřeba byla
tak ať je – jak jinak – červenobílá.

Ať sporty všeho druhu
jdou Ti ještě dlouho k duhu.

Ať neucpávají se Ti žíly
a vydrží Ti všechny síly,
ať na kole najedeš kilometrů fůru
a lehce vyšlapeš kopečky vzhůru.

Tak takové je naše přání.
Abys předsedal nám bez přestání.

Něco měnit není třeba,
prostě není proč!
Dokud nepadá Ti z ruky chleba
a udržíš karty, tužku, moč!
(Máme i recept jak dál to udělat:
Do kalhot pleny a místo psaní – diktovat!)

Však na dnes máme radu jistou:
Hlavně zůstat optimistou!

Těšit se, že věčná je
naše milá Slavie.

Proti tomu šedesátka
je jen epizoda krátká.

TAK HODNĚ ŠTĚSTÍ A HODNĚ ZDRAVÍ
PŘEJÍ TI Z ODBOČKY SLÁVISTÉ PRAVÍ.

Petr Tomášek

V kategorii Aktuálně