pondělí 31. prosince 2007

Karel „jezdí“ na tlačenku! Tak nám to alespoň připadlo, když v restauraci U Nováků líčil svoji nedávnou pracovní noc. A to jsme si mysleli, že se v noci věnuje zcela jiným, než pracovním záležitostem, zase to není tak dlouho, co se podruhé oženil.

Doktor všeho práva, krom toho, že miluje manželku i tlačenku, má klienta a ten umí nezapomenutelně udit kapry. Takovým kaprem jsme byli u něj v Lázeňské ulici pohoštěni, než jsme doputovali k Novákům.

Silvestrovská vycházka začínala jako vždy v půl druhé u domu Vaška Baláše v ulici Českých bratří č.p. 265. Čerstvý sníh, teplota lehce nad nulou, sice trochu klouzavé, ale jinak příznivé podmínky, přilákaly neobvyklé množství slávistů a jejich půlek, tedy rodinných.Těch dvaadvacet skleniček kupodivu Balášovi doma lehce sehnali, zřejmě jsou vždy připraveni a to na všechno.

Zašli jsme nejdříve na hřbitov, zapálit svíčku našim kamarádům slávistům, Karlu Taüberovi, Honzovi Foglovi a Zdeňku Holubářovi. Už tady s námi nějaký čas nejsou, je-li ale nějaký život po životě, tak jsme jim snad udělali radost. Mirek Švec, horský vůdce výpravy, zavelel k dalšímu pochodu, přes dům už zmíněného Karla a uzeného kapra zapíjeného vodkou. Strání nad řekou Orlicí, směřujeme k dalšímu postupnému cíli, parapleti nad fotbalovým hřištěm. Mnozí ani netušili, že tam stále stoji. Kolem vodárny ještě nad labyrint, byli jsme ale příliš nízko, než abychom poznali, zda se tam opravdu dá zalabyrintovat. Pokusy prodloužit procházku ke sjezdovce byly rázně zamítnuty, čekal nás totiž Jarda Sejkora. Vloni jsme u něj na zahradě byli poprvé a pro velký úspěch byl od listopadu upozorňován, že ani letos jej nemineme. Jarda a jeho paní byli připraveni stejně vzorně, jako Balášovi. Podával se výborný námořnický grog, vyznačující se tím, že k  jeho přípravě netřeba vody. Postačí červené, božkovský a nějaké ty ingredience. Párky z udírny také přišly k chuti, i když Jarda tvrdil, že na jeho pokyn: kup špekáčky, koupil mladej todle to. Co se nás týče, bylo mu ihned odpuštěno.

Zdrželi jsme se jen krátce, to znamená, do okamžiku, než bylo všechno snědeno a vypito. A když postupné cíle, tak ještě do restaurace U Nováků, tu jsme zabrali celou, ale vypadalo to tam pak jako v restauraci arabské, alespoň to tak přišlo příteli Tomáškovi. Dámy zvlášť, pánové zvlášť. O čem se bavili dámy nikdo nezjišťoval, doufáme jen, že ne o tom kdo s kým o čem a pro koho, leč asi marně. Pánové vedli řeči nanejvýš ušlechtilé, začalo to již zmíněnou tlačenkou, nenápadně se přešlo k cholesterolu, samozřejmě byl probírán fotbal, ale řeč přišla také na brandýské osobnosti let více či méně vzdálených. Sedělo se hezky, ale čas plynul a i tahle vycházka měla konec. Slávistická pospolitost snad udělala radost ne jen autorovi tohoto záznamu.

Text a foto Josef Vondrka

V kategorii Aktuálně