Říjnová tenisová situace se na východ od Prahy měla tak, že 15. října byl zamýšlený 4. ročník Kolinea cup, deblového turnaje slávistů, pořadatelem oficiálně zrušen.

Tenis je ale hra nad jiné krásná, takže úplně ten nápad nepadl. Jarda Dočkal z České Třebové zorganizoval jakési slávisticko – tenisové dostaveníčko v Ústí nad Orlicí, v herně Radava. A protože se jej zúčastnilo hlavní jádro předchozích turnajů Kolinea cup, pracovně jsme si ten turnaj tak opět pojmenovali. S přízviskem „Potkali se až v Ústí nad Orlicí“.

K pochopení situace, že se nějaký Kolinea cup může hrát v o hodinu rychlíkem vzdálenejším Ústí nad Orlicí, je třeba hodně fantazie. Kdo však sleduje situaci a zápisy z předchozích akcí, ten ví, že pořadatel vždy v předchozích ročnících vyslovoval otázku – jak a zda příště. Až situace dospěla do této fáze. Nicméně – pohár byl tam , kde byl zájem. A osm hráčů připravených ke hře. Přičemž o ten pohár vlastně vůbec nešlo.

Šlo o to zahrát si tenis. Na měkkém koberci v hale, kde sice míčky odskakují jinak, než při celoročním poctivém tréninku na antuce, ale člověk nemusí po každé sadě upravovat kurt. A nesmívá ze sebe přilepený prach červeně… Jinak jsme ale obvyklá pravidla ponechali a hráli pěkně „co set, to zápas“. Jarda zajistil kurt na čtyři hodiny. A měl to moc dobře spočítané!

Výsledky jsou podružné, tudíž až níže zapsané. Ale je fakt, že někdo vyhrát musel. Což padlo na dvojici Petr Kovář – Michael Janáček. V životě se ti dva hoši neviděli, i když svět je kolikrát malý. Ale na kurtě si vedli zdatně. Lídrem  dvojice byl první jmenovaný, zvaný Gomez. A kdo tohle tenisové jméno vybaví z dob devadesátých, pak dle hesla – nomen omen – nemůže být překvapen. Bezchybná mezihra a k tomu skvělý servis. Druhý jmenovaný místy dobře sekundoval a v jediné slabé chvilce finále i na dobrý servis se rozpomněl. Vítězný pocit, věřte – nevěřte, stál za to.

Na druhém místě Jarda Dočkal a Víťa Provazník. Už loni prokázali skvělý cit i odhodlanost v razantním pojetí tenisu. Jardovy i Víťovy servisy počínající se v jejich fyzických dispozicích byly ozdobou turnaje a moc dobře si hoši vedli ve všech soubojích. Ve finále i 2:0 vedli a zdálo se, že nakročeno k titulu mají.

Pomyslný bronz dvojici Milan Formánek a Petr Bůžek. Klidná síla a mnoho elegantních výměn. Nejsou to ranaři, ale z tenisu umí skoro vše. A řekl bych, že každým dalším míčem stoupala jejich forma.

Krásně se dívalo i na Láďu Bartoně a Zdeňka Krále. Jejich cit pro míč je neuvěřitelný. Tam, kde jiní pálí, oni vymyslí nádherně umístěný balón. Ale nebojí se přitvrdit, když situace žádá. To ne. Moc dobře se s nimi hraje. Potvrdili též svou jedinečnost v tom, že jsou jediná dvojice, která pamatuje všechny proběhlé ročníky deblových tenisových klání.

Ať to byl či nebyl Kolinea cup v Radavě či Radava open poprvé, byl to moc dobrý tenisový den. A je moc příjemné zjištění, že ať je, jak je, my se k tenisu rádi sejdeme. A je jedno, jestli se potkáme u Kolína nebo „až“ v Ústí nad Orlicí.

Všem hráčům, odbočce z České Třebové, nejvíce pak Jardovi Dočkalovi – díky. Neseme odkaz tenistů Slavie minulosti dále. Ať třeba amatérsky a po svém. Ale Slavii i tenis máme v srdci!

Výsledky:
Kovář, Janáček – Formánek, Bůžek 6:3
Dočkal, Provazník – Bartoň, Král 6:1
Formánek, Bůžek – Bartoň, Král 6:4
Kovář, Janáček – Dočkal, Provazník 6:3
Dočkal, Provazník – Formánek, Bůžek 6:3
Kovář, Janáček – Bartoň, Král 6:0

3. místo: Formánek, Bůžek – Bartoň, Král 6:3
Finále: Kovář, Janáček – Dočkal, Provazník 6:2

Slavii zdar,
zapsal Michael Janáček

V kategorii Aktuálně