Odvážnému štěstí přeje

Navzdory předpovědi počasí sešlo se nás ke startu u Zimního stadionu v Kolíně osm odvážných. 16. srpen měl být nejdeštivějším dnem. Šance vyrazit za sucha a nezmoknout po cestě byla minimální. Nabízelo se vzdát akci a nevyrazit. Jenže kluci z Brandýsa museli předkoupit místenky na vlak, navíc leccos vydrží a nebojí se nečasu. Kvarteto z Kolína se pak rozhodlo je v odvaze následovat. Přeci jen víme, jak je to s předpovědí počasí. A někdy se i stává, že odvážnému štěstí přeje.

Můžeme si tak připsat pátý cyklistický výjezd ve slávistických barvách na trase Kolín – Poděbrady – Nymburk. Úvodní přeháňku u „zimáku“ jsme přečkali focením. Když nikdo nečekaný naše řady neposílil, nabrali Mirek a Martin Zoubkové směr nové trasy a vedli nás přes Sendražice, kolem automobliky TPCA na Sány dosud nepoznanými cyklostezkami. U Opolan jsme se zdravili s desítkou velorexů, ti si též dali výjezd. Pak přes Choťánky a Poděbradské golfové hřiště k soutoku Labe a Cidliny. Na tachometru 30 kilometrů, posilnění špízy, klobásou či rybou z grilu opečovávaného tradičním slávistou. Trochu jsme i probrali situaci a seznali letošní začátek ligy nadějnější než v předchozích letech.

7/8 pelotonu pokračovalo až do Nymburka, vyfotilo se u hradeb a pokračovalo do Restaurantu U Elišky, opravdového cíle, resp obrátky naší cesty. Vynikající Postřižinské pivo, jako vždy. Jen pana výčepního, tradičně se hlásícího k barvám letenských rivalů, jsme postrádali. Prý si vzal volno. Tak jsme ho nechali pozdravovat, aby si z té prohry s Baníčkem předchozího večera nic nedělal, že příjdou i horší…

U té Elišky nám ale bylo jinak moc dobře. Takže když se Tomáš Petráň a Martin Zoubek vrhli do víru deště s cílem popojet, kluci z Brandýsa se ošívali. Měli recht. Vrátit se zpět k nim a u dobré polévky a piv, proložených čtyřmi rundami griotky, se vzpomínkou na Pepu Vondrku, který takto loni s námi jel naposledy, přešel nejen déšť. Ale i chmury, měl-li kdo jaké. No protože asi neměl, tak prostě hned bylo veseleji, nebe se rozjasnilo, mraky rozestoupily a my uháněli zpět na Kolín s mezizastávkou na soutoku.

Když jsme dojeli zpět k Zimnímu stadionu v Kolíně, Mirek a Martin už byli doma. Zbytek trasy projeli, nezmokli. Tomáš tlačen časem a nemilosrdně bičován průtrží nakonec vzal zavděk svezením vlakem. A my – Jarda Beneš, Láďa Bartoň, Zdeněk Král, Mirek Frydrych a moje maličkost – jsme spokojeně zasedli ke stolu, který vbrzku skýtal pitivo, tataráček, smažák či pečená jatýrka. Výkon jsme korunovali pátou rundou griotky. Vždyť jsme ujeli 65 kilometrů. A když připočteme naše cesty domů, tak jsme rázem na osmdesátce.

V historicky nejmenším počtu účastníků, ale spokojeni, že se akce uskutečnila, že jsme se sešli, projeli novou trasou, a nezmokli; takto asi budeme jednou vzpomínat na letošní výjezd.

Vydařený slávistický víkend pak mohla večer dotáhnout k dokonalosti Slavia v Teplicích, ale import bodů se nezdařil. Každopádně ve fotbale jako na kole – jedeme dál. Nevzdávejme se dopředu, odvážnému štěstí přeje. Třeba za týden v Edenu proti Plzni.

Slavii zdar

-mj-

V kategorii Aktuálně