Potkali se u Kolína… BOWLINGOVÝ TURNAJ SLÁVISTICKÝCH ODBOČEK

sobota 5. dubna 2008

Jarda Beneš je náš místopředseda, také státní úředník, fotbalový funkcionář atd., potíž je ale v tom, že při změně SEČ na LČ, zřejmě neprovedl příslušný zásah do svého chronometru, ba asi ani do kuchyňských hodin.

Jak jinak si vysvětlit, že v domluveném čase odjezdu po něm nebylo ani slechu, natož vidu? Avšak, jak se později ukázalo, nebylo to nejhorší, co nás ten den mohlo potkat.

Cesta do bowlingové herny v Kutné Hoře ubíhala poklidně, podmalovaná hudbou z ČR 1 a hláškami z GPS navigace, přičemž ta nejčastější zněla: „překročili jste povolenou rychlost“. Kdo řídil prozrazovat nebudeme, jisté ale je, že ten Petr jezdí občas jako kanec.

Jak to tak bývá, u herny v Kutné Hoře jsme byli dříve než domácí i ostatní, ale vzhledem k tomu, že hlavním organizátorem turnaje byl náš člen, dnes už sice občan Kolína a také člen slávistické odbočky tamtéž Míša Janáček, nikterak jsme neprotestovali.

Sešlo se osm slávistických týmů, my jsme postavili dokonce dva, áčko a béčko. Zato rokycanští přijeli se zpožděním, však to taky mají to do KH dobrých sto padesát. Naše áčko nastoupilo do hry v roli favorita a celkem suverénně, ale když to spustily Rokycany, tak se nestačilo divit, jak to ti chlapci od Plzně koulí. Možná trocha podcenění, v kombinaci s obvyklým, to znamená mizerným výkonem autora tohoto zápisu způsobilo, že favorit ostrouhal a byl vyhlášen jako třetí tým v pořadí. A tak cestou domů už nehrál ČR 1, akorát ta navigace pořád kecala.

To bylo v sobotu. V neděli ovšem, už bylo všechno trochu jinak, to když Míša Janáček strávil noc nikoli s manželkou, ale s kalkulačkou. Soupeřům musíme vzkázat: nechval dne před večerem, zvláště, když se protáhne do noci, protože definitivní pořadí pak vyšlo následovně: 1. Rokycany, 2. Brandýs A, 3. Česká Třebová, 4. Brandýs B, 5. Kutná Hora, 6. Velim, 7. Kolín, 8. Bílé Podolí. Udělovaly se také různé osobní ceny a tak například náš Jarda Beneš chronometr dostal za nejvyšší počet sražených kuželek láhev JAROLÍMOVKY, viz foto. Zda ta skvostná láhev obsahovala opravdu nápoj toho jména, či živou vodu z Karlových Varů, jsme se nedozvěděli. Ještě naše sestavy: „A“ tým Petr Tomášek, František Ludvík, Josef Vondrka, „B“ tým Jaroslav Beneš, Jaromír Voženílek, Zdeněk Král. Byly to příjemné chvíle strávené mezi příznivci jednoho slavného sportovního klubu.

text i foto Josef Vondrka, předseda OPS o.s. v Brandýse n.O.

Kompletní výsledky a statistiky – zde –

Loni jsme se k bowlingu v Kutné Hoře sešli jako slávisté třech Odborů přátel – Brandýsa, Třebové a Kolína. Bylo jasné, že pokud bude nějaké „příště“, bude týmů a slávistů mnohem víc. A stalo se.

Tentokrát své síly v bowlingovém turnaji poměřilo osm týmů. K loňským třem účastníkům se přidaly z Odboru přátel ještě Rokycany, dále sestavili své týmy neorganizovaní slávisté z Velimi, Bílého Podolí u Čáslavi a domácí Kutné Hory. A protože nikdo jiný z mnoha oslovených odboček slávistů zájem o účast neměl, rozhodl se Brandýs postavit dva své týmy. Proč ne, osmidráha měla být celá naše a Brandýští jsou v bowlingu díky účastem v soutěžích moc dobří.

Tentokráte se hrálo přes poledne, již dávno totiž bylo jasné, že tenhle den bude hrát Slavia své hokejové finále… Podle dohody jsme byli všichni o půl jedenácté připraveni ke hře, jen Rokycanští přes vyslanou spojku hlásili drobné zpoždění. Mělo se hrát na součet dvanácti her týmů složených z minimálně tří hráčů.

Někteří už hráli pátý frame, když jako vichr dorazili Rokycanští. Rychle se rozcvičili a brzy si zjednali respekt. Strike střídal strike, popř jen spare. Někteří hráči Kolína na vedlejší dráze byl deprimováni takovýmto nástupem snad víc než zdrávo. Celkově se hrálo v poklidu, jen s běžnými problémy, které tentokrát bowler řešil celkem pohotově.

Po dvanácté bylo jasné, že turnaj skončí mnohem dřív, než se čekalo. Rokycanští rychlící už málem utíkali z dráhy, protože dvanáct her měli odehráno. Po obhlédnutí situace došel jsem k nápadu, že turnaj rozšíříme na součet patnácti her. Systémově to bylo pořešené, ale pro tři týmy běžel čas příliš rychle a odhad nevyšel. Když padla první hodina odpolední bowler vypnul dráhy, všechny vyhnal a týmy Brandýsa a Třebové skončily s nedohraným 5. kolem. Což byl problém. Co naplat, že třeba Bílé Podolí si klidně na své osmé dráze hrálo snad už sedmé kolo, nebo kolikáté 🙂

Nastalou situaci jsme řešili v užším kruhu „zeleného stolu“. Diskuze nebyla jednoduchá, ale resumé celkem jasné: hodnotit se bude 12 kol jak bylo původně v propozicích. Týmy, které odehrály 15 her, budou mít 3 nejhorší výkony škrtnuty. V tu chvíli se to zdálo rozhodnutím šalamounským, na něž si nikdo nemusí stěžovat. Spíše zvýhodní slabé než silné. A rozhodně se nedalo diskutovat o tom, že pěti týmům, které už dávno chtěly obědvat či diskutovat u piva, se mělo škrtnout to navíc odehrané kolo. To by bylo asi více kontroverzní. Zvítezilo snad menší zlo.

Proběhlo rychlé sčítání bodů. Ve snaze neprodlužovat již tak delší pauzu způsobenou právě diskuzí ohledně systému hodnocení se počítalo jen dvakrát a s připraveným mezisoučtem po 2/3 soutěže. Vyhlášení proběhlo i vzhledem k několika překvapivým výsledkům (2. Třebová, 3. Brandýs A, 4. Kutná Hora, 5. Brandýs B) celkem v poklidu. Vítěznou putovní trofej vzali rádi do svého opatrování suveréni z Rokycan. A navrch ještě dostali speciální dort. Mistrem striku se stal jejich nejlepší hráč Havrilec a odměnou mu byla šála z utkání LM Slavia – Arsenal. Mistrem sparu se stala opora Brandýsa A Tomášek a k dalšímu upevnění nervů byl podarován antistres míčkem Slavia. Mistrem splitu se stal Velimský Krula a s úsměvem si odnášel cenu významově odpovídající – toaletní papír s potiskem Sparta, protože stejně jako split v bowlingu je i tenhle klub a tento papír tak trochu na… (nic). Za nejvyšší počet shozených kuželek ten den byl oceněn Becherovkou Jarolímovkou z Brandýsa A Beneš, i když mu ji získala jedna hra navíc. Jinak by ji bral Havrilec, který měl unikátní průměr 186,0. A nakonec bez ocenění byly vyhlášeny nejvyšší náhozy dne – Michalík 213, Havrilec 211 a 194, Tomášek 189. Každý tým dostal od pořadatelů jako pozornost tašku se suvenýry Kolína.

Díky sponzorskému daru přítele Votruby bylo startovné víc než přijatelné a zdaleka neodpovídalo času a ceně drah. všichni si toho velmi cenili. Nezapomnělo se ani na fotografování týmů.

To už se dávno diskutovalo s dr. Dobiášem ohledně Slavie, ohledně Odboru přátel a další budoucnosti. A protože se čas nachyloval a jedni chtěli stihnout druhý finálový zápas Slavie s Karlovými Vary přímo v O2 Aréně, jiní na něj spěchali domů, další zase jeli na utkání slávistického béčka do Kolína, postupně se náš sálek vyprazdňoval. Jen vítězové dlouho a vesele slavili. Poprávu.

Brandýští jak výše psáno cestou zpět hodně dumali. Dumal jsem i já. Vše dopadlo velmi dobře. Ale pořád mi vrtalo hlavou, jak mohl Brandýs A skončit za Třebovou. Pořád jsem se uklidňoval, že jsem to učitě spočetl dobře. Už na první pohled to byl výsledek podivný a věnoval jsem mu přece pozornost. Když jsem se večer vrátil z kolínského fotbalového plichtění, které nezlomil za slávisty ani Volešák či Krajčík, zasedl jsem k počítači a kalkulačce a začal všechno přepočítávat. Zjištění bylo děsné a pocit ještě horší. Jsou chvíle, kdyby by se člověk nejraději hanbou propadl a stejně by to bylo málo.

Snaha o mezisoučty a tak urychlení definitivního sčítání se mi vymstila. Nějaký dobrák mi ve snaze pomoci sečetl týmy Třebové a Brandýsa, já byl v tu chvíli spokojen, že nemusím přepočítávat. Na první pohled to byly cifry, kterým se dalo věřit. Následně večer jsem tu hrůzu zjistil. A aby smíšeným pocitům z jinak slušně probíhajícího dne nebylo málo, při součtu jsem k slavnému mezisoučtu pro změnu Brandýsa B nepřipočetl výkon J. Beneše. Asi jsem už měl hlad a tu divnou vzteklou servírku jsem asi musel požádat o jídlo přesně v ten moment, kdy zbývalo připočíst ještě tu poslední Jardovu hru.

Drak vezmi pizzu a celé moje sčítání, řekl jsem si. Česká Třebová a Kutná Hora musí zůstat na místech, na kterých byli vyhlášeni. Brandýským týmům za jejich výkony ale taktéž patří místa, která si prostě herně zaslouží. Proto nakonec takové pořadí, jaké přiřazeno v oficiálních výsledcích.

Má to i svůj další filozofický a etický rozměr. Je v tom otázka analýzy, pojmenování chyb a poučení. Chutě nezahořknutí. Ale nebudu to víc rozvádět.

Jak doufám, stál ten turnaj za to. Svou atmosférou předčil a zastínil chybnost vyhlášených výsledků. Pokud to pojmu takto konfrontačně. A příští rok se zase sejdeme a vyzveme Rokycany k obhajobě. I s drobnými organizačními změnami. Bude-li větší zájem dalších odboček, můžeme třeba kousnout do většího krajíce. Proti loňsku, proti letošku. Můžeme se znovu v rámci Slávistického bowlení „Potkat u Kolína“.

Za účast, výkony i spolupráci děkuji všem.

Michael Janáček, slaviaman

V kategorii Aktuálně