Zabrousíme-li trochu do historie Odboru přátel Slavie, nemohou nám uniknout zprávy o činnosti někdejší skupiny vlajkonošů zejména v 60. a 70. letech minulého století, která se jen nesoustřeďovala na fandění při domácích zápasech i při výjezdech. Postupně se objevovalo vytvoření rekreační fotbalové XI. OP, jejímiž členy byli výhradně aktivní vlajkonoši, nedělní sportovní dopoledne, z nichž vzešel velký turnaj v malé kopané – „ročeniáda“, pomoc pořadatelské komisi a kopané žen, pochod do Prčice, pravidelné besedy, na které přicházel Martin Růžek, Ladislav Ženíšek, František Plánička, aktivní hráči a další významní hosté z umělecké i sportovní sféry, brigády při přípravě všech těch nezapomenutelných karnevalů , jakož i pomoc při organizaci Memoriálu Vlasty Kopeckého na některé odbočce. A postupně přibyla i pietní péče o hroby slávistů v období Dušiček.

Mohlo se zdát, že většina aktivit skončila v zapomnění, jak se měnil svět, ale i věk někdejších účastníků i organizátorů. Před několika lety však přišla parta kolem přátel Janáčka, Čapka, Donnera i odbočky Veleň s návrhem na obnovu krásné tradice Slávistických Dušiček a o co méně se mluvilo, o to více se činilo. Z původního nápadu se stalo pravidlo a přicházeli další a další. Připojili se i internacionálové, pravidelně se účastní Dušan Herda, přišel i Jan Mareš, letos zavítal i František Zlámal. Letošní Slávistické Dušičky byly naplánovány na státní svátek 28.října a jak již napovídá pozvánka níže, byla připravena důkladně. Ale i největší optimisty překvapila bohatá účast, kdy skupina vzbuzovala vesměs kladný ohlas mezi ostatními návštěvníky hřbitovů, V čele slávistická vlajka, slávistické symboly snad na každém z účastníků! Třeba při putování k hrobu Františka Pláničky se k nám připojili starší manželé, ale i jinde mělo vše kultivovaný rámec. Velký dík patří př. Pomikalovi za přípravu itineráře i velkých portrétů jednotlivých slavných postav z historie Slavie, které byly vždy při zastávce přiloženy k pomníčku, u kterého vždy promluvil někdo z osvědčené čtveřice Donner – Dobiáš – Zuska – Pomikal a přiblížil tak kousek z historie nebo z vlastních vzpomínek. Vyvrcholením bylo určitě zastavení u krásně renovovaného hrobu J.W.Maddena, který OP převzal do své péče, úřední řečí jej prostě adoptoval!

Slávistických Dušiček se letos zúčastnila rekordní třicítka účastníků, kde samozřejmě nechyběli Kolínští a Veleňští, nováčky byli tentokrát Rebelové z Havlíčkova Brodu, zastoupeny byly i odbočky Nečín, Brandýs nad Orlicí a Area114! Celková akce trvala přes 4 hodiny a to se tentokrát Slávistické Dušičky omezily jen na rozsáhlé areály na Vinohradech a hledají se možnosti, jak uctít i památku Josefa Bicana na Vyšehradě, Františka Veselého na Malvazinkách, Štefana Čambala v Ďáblicích či nově objevených míst posledního spočinutí Ladislava Ženíška a Oty Hemele. A letos v prosinci to bude 20 let, co nás všechny opustil Martin Růžek a ti, kteří mají k východním Čechám vztah, chystají návštěvu Červeného Kostelce, kde spí svůj věčný slávistický i umělecký sen!

Při cestě hřbitovy jsme se zastavili i u některých dalších hrobů slavných postav naší historie, ať již to byl třeba Viktor Dyk nebo bratři Mánesové. Havlíčkobrodští se pak stočili k hrobu Karla Havlíčka Borovského. A poté, co př. Donner připomněl i předchozí Slavie, sice ne ještě sportovní, ale přesto vlastenecké, slovanské, které byly solí v očích někdejšímu absolutismu. Napadla nás i myšlenka, že výrok Karla Havlíčka „Moje barva červená a bílá – dědictví mé poctivost a síla“, který byl po dlouhý čas i logem našeho webu má s dnešní Slavií větší souvislost, než by se někomu zdálo! Znáte vlastně někdo češtější a slovanštější klub, než je naše Slavia?

Zkrátka a dobře – zopakujme slova z nadpisu: Slávistické Dušičky se letos nadmíru vydařily!

Fotoalbum k akci – zde –

Na stránce 63 se o naší akci rozepsal i týdeník respekt ve svém 45 čísle – zde –

Michal Dobiáš

V kategorii Aktuálně