sobota 16. srpna 2008

Jen tak pro pořádek, on to nebyl pětiboj, ale čtyřboj, nebyl úplně míčový, a když už, tak dvoumíčový a vlastně skoro nebyl, neboť počasí se toho dne vydařilo asi jako dědovi Komárkovi, ztvárněného panem Kemrem ve filmu „Na samotě u lesa“.

Takže, když jsme ráno viděli, že „chčije a chčije“, nastěhovali jsme se díky pochopení Míly Duška a mladých volejbalistů, kteří tam absolovovali soustředění, do tělocvičny základní školy. Tenisové kurty na Mítkově už byly tou dobu nepoužitelné a navíc, služby tamní restaurace, které jsme požadovali, zdály se býti nejistými a ceny, na samotu u řeky, až moc tržní.

Pětibojem se tohle soutěžení mezi brandýskými a českotřebovskými slávisty nazývá historicky od roku 2003, kdy se konalo poprvé, z iniciativy třebovských, na kurtech v Rybníku. Tehdy se soutěžilo ve volejbale, nohejbale, tenisu, střelbě házenkářských sedmiček a kopání fotbalových penalt. Disciplíny se občas mění, podle podmínek toho kterého místa, v pořádání se střídáme. Letos jsme trochu improvizovali, takže z toho vyšel volejbal, nohejbal, šipky a zcela nově, nikoliv ovšem jen pod dojmem úspěchů našich střelců na OH v Pekingu, střelba ze vzduchové pušky. Obvykle soutěží tři družstva po třech hráčích z každé odbočky, co ale s tím, když nás bylo jen šest?! Omluv i výmluv všelikých, nejapných i věrohodných, vyslechli jsme mnoho, co je to ale platné, vyhrát se to nedalo, když jsme museli v některých disciplínách skrečovat pro nedostatek hráčů. Slušná ostuda!

Vyhráli jsme jenom první disciplínu volejbal, čemuž jsme se upřímně řečeno, divili nejvíce my. Pak už to šlo jak to šlo, to jest blbě. Před pátou disciplínou, měl jí být petanque, jsem zavelel k ústupu do předem připravených pozic, v čemž mě, přírodo zaplať, podpořil i Láďa Mitlehner, předseda českotřebovských slávistů. Těmi pozicemi byl průjezd domu čp. 50 na Žerotínově ulici. Pravidelný a pozorný čtenář těchto výlevů v naší propagační skříňce, případně na http://opsbrandys.wz.cz  či localhost/slavia  už ví, že je to dům našeho pokladníka Mirka Frydrycha.

 Jako živou vodou polití, začali se jevit brandýští slávisté v šesté disciplíně, zkráceně nazývané „posezení“. A vydrželo jim to až do konce. Třebovští houfně opustili tohle bitevní pole kolem šesté PM, takže jen tuší, že byli na hlavu poraženi, viz obrázek níže.

Jak tento den špatně začal, tak vlastně dobře skončil, byť to odporuje Murphyho zákonům. Podle jednoho z nich totiž, když něco začne špatně nebo dobře, skončí to vždy špatně. U Frydrychů nám bylo dobře, takže sluší se nakonec poděkovat Mirkovi i Míle za skvělý servis.

Text a foto Josef Vondrka

V kategorii Aktuálně