UTKÁNÍ V BOWLINGU MEZI ODBOČKAMI OP SK SLAVIA BRANDÝS NAD ORLICÍ A ČESKÁ TŘEBOVÁ 2008

pátek 21. listopadu 2008

 Jen těžko se mi usedá ke klávesnici PC a nepopsanému monitoru, neboť mi brání vrozená skromnost. Mám totiž popsat významnou bowlingovou událost, při které jsem exceloval. Léta dřiny a odříkání, tisíce hodů, trénink jednou měsíčně a to jenom v zimním období, to vše bylo konečně zúročeno. Bylo to ovšem jediné překvapení. Škoda jen, že u toho nebyl bowlingový ředitel Zdeněk Barvínek.

Ale popořádku. Naše slávistická parta se dohodla se slávisty z České Třebové, že opět po roce sehrajeme v ústecké Radavě utkání o přeborníka širého okolí a přilehlých držav slávistických odboček. Jak probíhala nominace na toto utkání v České Třebové mi známo není, zato u nás byla vcelku jednoduchá. Potřebovali jsme devět hráčů a bylo nás jen sedm. Raději se ani nezmiňuji, kolik máme celkem členů. Ještě, že nám ochotně vypomohli slávisté druhé kategorie Jarda Knapovský a Petr Kalášek. Tu druhou kategorii netřeba chápat nějak pejorativně, to jsou prostě slávisté, kteří nejsou členy našeho skvělého spolku. Zatím.

Hrálo se na čtyřech drahách, vždy po třech hráčích, kteří tvořili tým. To ale nebylo důležité, rozhodli jsme letos, že vítěze zjistíme pouhým součtem bodů jednotlivých hráčů za odbočku. A pak už kuželky padaly a padaly, jak to tak bývá někomu více, někomu méně a dalším jenom občas. Pilo se pivo i ušlechtilejší nápoje a vůbec panovala družná nálada. Takhle to dopadlo:

Vyhlášení vítězů bylo dílem okamžiku, odměna pro vítězný tým, lahev bílého rumu z karibské oblasti, byla společně a velmi rychle vypita. Cenu za nejvyšší nához v jedné rundě získal za 212 sražených kuželek Petr Tomášek. Málokdo by vsadil nato, že i tato cena bude společně zlikvidována. Co mu ale zbývalo, když současně s tyčí salámu dostal kapesní nůž zn. Victrorinox v pohotovostní poloze. Takže salám dopadl stejně jako rum.

Jak dokládá fotografie, turnaj jsme zakončili velmi příjemně, posezením s dobrými přáteli a kamarády. Povídalo se o bowlingu, samozřejmě také o fotbalu, padaly i návrhy na další společné akce, které se ovšem nikdy neuskuteční. My jsme pozvali třebovské na naši výroční valnou hromadu, o které víme jistě že bude, jenom zatím nevíme kde.

Ne že by se nám zrovna chtělo končit, ale takový je zvyk a touha po domácím štěstí. Byla před námi ještě cesta domů, nás sedm a auto jenom jedno, takže extra pohodlí se nedalo očekávat, ale alespoň to bylo rychlé.

text a foto Josef Vondrka

V kategorii Aktuálně