Neděle 26.října 2003

Vcelku narychlo se vyvinula situace tak, že se poslední říjnová neděle stala pro OPS v Brandýse významným dnem. V Brandýse se totiž při cestě z ligového utkání Olomouc – Slavia (2:0) zastavily známé slávistické tváře. Alexander Bokšay, Jiří Hildebrandt, Zdeněk Barták a Jan Čapek. Zrodila se beseda.

Hosté si během nedělního rána prohlédli město Brandýs a přibližně od půl desáté do půl druhé poseděli s námi – domácími slávisty. Prvním tématem nemohlo být nic jiného než fotbal předchozího dne. Prohra Slavie, její výkon, dojmy našich hostů ze hry apod. Ve světle výsledku samozřejmě hodnocení nemohlo být dvakrát příznivé. Debata a otázky ubíhaly dál. Od současné Slavie k dobám nedávným, dřívějším až vlastně velmi vzdáleným. A v permanenci tak byli všichni hosté.

Pokud mluvím o debatě a o otázkách, mám na mysli celkový průběh besedy. Neb nutno podotknout, že dlouhý čas počáteční dovedli nám pánové Bokšay, Hildebrandt i Barták vyprávět o své spojitosti se Slavii a o svých zážitcích. A věřte, že vyprávění to bylo velmi zajímavé. Třeba o tom, jak vidí dnešní fotbal Alexa Bokšay, jaké to bylo ve Slavii za časů Jiřího Hildebrandta či jak se zachraňovala zmírající Slavia v šedesátých letech mj. s pomocí Zdeňka Bartáka.

Teprve poté přišel čas dotazů a diskuzí. Čas vzpomínání a rozpomínání. Na některé známé tváře sešívaného dresu (rozuměj spoluhráče), na slavné i smutné okamžiky sešívané historie, témata ze zákulisí fotbalu i kultury.

Po oficiální části besedy následoval oběd. Během něho a ani po něm však rozpravy nijak neutichaly. Takže výprava do všelikých zákulisí popř. tajemných komnat pokračovala.

Patří se podotknout, že besedě nevládl jen fotbal a Slavia, ale též velmi přátelská, bezprostřední atmosféra. Snad to bylo způsobeno i přítomností pouhých desíti „návštěvníků“. Byla to daň za rychlý časový spád. Ale všichni, kdo byli přítomni, museli být nadchnuti veselou povahou všech hostů, přičemž prim hrál zřejmě A. Bokšay. Bylo to slávisticky povzbudivé setkání. Sešívané srdce pookřálo. Pakliže i toto byl cíl a výsledek, byla beseda správným počinem. Jen škoda, že mnohým dalším ukrytá…

Závěrem už snad jen pro připomenutí pár slov o našich hostech:
Alexander Bokšay – ročník 1911, nástupce F. Pláničky v brance Slavie. O něj se rozbíjely útočné snahy soupeře při finiši vítězného tažení Středoevropským pohárem 1938. Se Slavii získal 4 mistrovské tituly. Znám je jako „létající učitel“ (pro své povolání a původ z Užhorodu)
Jiří Hildebrandt – ročník 1933, dlouholetý kapitán a obránce Slavie. V klubu v nejtěžším i nejhezčím období 1955-1969. Tvrdý, ale férový obránce. Spoluhráči v obraně mj. Lála a Smolík. Se Slavií titul nezískal, ale roku 1966 k němu bylo opravdu blízko…
Zdeněk Barták – známá osobnost z oblasti kultury i Slavie. Jeho hudební těleso bylo od 60. let pojmem. Byl u známého období renesance Slavie. Bez jeho hudby se neobešel slávistický karneval.
Jan Čapek – dlouholetý slávista. Zde zastupoval sekretariát Slavie, FO- OP.

Foto: Petr Tomášek, Text: Michael Janáček

V kategorii Aktuálně